Vyznani

Jsi něco, co se hned tak nestává,

štěstí, co najednou ti zamává

a ani nevíš za co odmění tě.

A štasten jsi, tak jako malé dítě

co neví, ale tím více v to věří,

ne rozumem, tím vyjádřit jde stěží.

A slovy, i kdybys stokrát víc jich znal

to nejde vyjádřit, však co bys za to dal

aby ten druhý plakal štěstím s tebou

a nebo smál se, to lepší bude snad..

a s tebou přivoněl si k růžím ze zahrad

i jenom na dálku..

navlékal šnůrky našich korálků

těch našich snů, v třinácté komnatě,

co jsme si vysnili..

jen zůstanˇ se mnou ještě na chvíli..

Ale tedˇ prominˇ, dál rýmovat se nedá

A Ty to jistě také pochopíš..

když odcházíš, já nemohu…

proč ?

to jistě víš….