Padlý anděl

O andílkoví, který spadl z nebe... Věnováno "Sluníčku"

Ty určitě anděl jsi,

co chodí spát s nebesy.

Jen svým malým úsměvem,

dokážeš rozzářit lidem den.

 

Nevím proč spadla jsi z nebe,

prostý svět si nezasloužil tebe.

Možná jsi sama sestoupila,

aby si lidem v temnotě zářila.

 

Nebo tebe vyhnali za tvou  krásu?

Když ti  bůh chtěl vplést růži do vlasů.

A kdy andělé jen u tebe stály,

na své harfy písně o kráse hrály.

 

Snad tě ďábel do pekla stáhnul,

protože po tvé lásce prahnul.

Byla si pro peklo však čistá moc,

proto tě vrátil pod hvězdnou noc.

 

A nebo na mráčku zakopla jsi,

a dopadla si na zem jak kapička rosy.

Která se ráno na dívku změnila,

a novým dnem svět obdařila.

 

Možná  jsi prostě z ráje skočila,

a na nebi se jako hvězdička točila.

Byla si ta hvězda která přání plní,

jen když lidé o nich tajně sní.

 

Jisté je však že na zemi jsi,

jako ztělesnění božské krásy.

Jen ty máš tu tajemnou moc,

rozehnat přede dnem noc.

 

Srdíčko na správném místě máš,

snad svou lásku v niveč nerozdáš.

Kdo by pak lidem rozjasnil den,

po tom co dosní svůj malí sen.

 

Už si mi mnoho dní rozjasnila,

hodně úsměvů u mě rozzářila.

Doufám že těch dnů bude víc,

a že mi neuletíš na Měsíc.        

---