Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seListopad
05. 11. 2007
4
8
1038
Autor
h32
beztvaré šero, co slyší plíce
a cítí srdce
hra hoboje z plyše
mozaika svobodného listí
a jiná klišé
ovinuju se šálou
z biliónu dýmů sladkobolu
co tlačí na oblohu- z betonu
asi často tiše
rezignuju
tvář ti měkce hladí vlasy
s něhou kaštanů
když piješ pšeničný pivo
-je zlatý a dává pocitům
podobu
Jsem rád, že nejste jen vzpomínkou,
jak ty podzimy životem plynou.
8 názorů
Tohle je vyborne. Kdyz jsem zacal cist, necekal jsem to, jenom prece, kdyz je hned v prvnim radku zminka o plicich, moc to nezapusobi, ale cist dal se vyplati.
Hoboj, plys, rezignace... tyhle mista me berou zdaleka nejvic, ale nestahujuji pozornost jen na sebe, spis jsou takovym vypichnutim, ktere v z kontextu vycniva, ale celek dela lepsim ;).
Ta obloha z betonu je tam moc nasilna, moc brutalni, vyvadi ctenare zbytecne z konceptu.
Taky posledni 2 radky jsou vic nez navic.
Jestli si muzu dovolit radu, nikdy nevysvetluj dilko takovym zpusobem. Ja v tom videl treba text o lasce a tom vsem kolem, vysvetlil jsem si to po svem, kdyzs mi to dovolila a tak vysvetlivka zamrzi.
A pokud chces i nadale vysvetlovat, nevysvetluj nikomu, komu nestojis ani za otaznik na konci vety.
*