Pout

Častá imaginace...

Prciny, kundy na špejli
slaďoučké laskominy - trhovec.
Řve do hadovitého amplionu
Házi kostku cukru do rezavého bubnu
účelně, svědomitě.
Tahá orgány.
Smradlavý továrník s flaškou v ruce. Poslední, špinavé mince hází do stánku.
Odchází, zvrací krev a padá do ušlapaného štěrku
v ruce dobrotu.
Stín monstrozity vrhá pravěkou hrůznost na scénu. Točí se, stejně, tisíce let - řetězový kolotoč - zhovadilý inkubátor
vyhazuje zárodky kolemjdoucím.
Operní pěvkyně a její skleněný zpěv.
Závan hnoje a její hrdlo prolezlé červem času.
Píchá s cirkusákem, koněm a klaunem. Chechtá se tomu.
Taky si jedno děcko chytnu, ať nejsem pozadu.

A jdu domů.

Radosti dostatek z života mám přijela pouť k nám!

---