Rozverná duše

Večerní město

Ulice temná, ulice něžná, jenom ji navštíví ten kdo ji nezná,
výlohy krásné, neony zářivé, jenom se na to chlapče podívej.

Do domu vstupuje, po schodech kráčí, rázem ho zastaví vyhazovači,
chlapec se otočí, že sejde dolu, nezná však pravidla schody ho stlačí.

Rázem se ocitá na chodníku studeném, tvář je již rozbitá stalo se kamenem.

Chlapec vše pochopí, z chodníku vstává, ulice zdejší není ta pravá.

Hochu tam nechoď říkala babička, neuposlechla rozverná duše hošíčka,
snad se chtěl pobavit, trochu se smát kamenem však nechtěl dostat.

---