Bába Prabába

Jedna z mých prvních básniček z mích zruba dvanácti, kdy sem vymýšlel hru, abychom se s ostatními(mí bratranci a sestřenice) trochu zabavili u bábiky, kam jsme jezdívali každý rok...

Ta bábi stará, přestará je,
její věk k věku hvězd spěje,
proto její tělo tak zhrbeně vypadá,
jak člověk zhrbený, pod mocí stáda.

V jejích očích kal bílý se jeví,
jakoby mlha, jakou vidí jen slepí,
výraz má jak moudrý,
to proto každý, kdo u ní je, ten je strnulý,
strnule přemítá nad jejím údělem,
té, která je na věky všem všudy přítelem,
přítelem, jenž poradí,
ale bez delšího přátelství,
jí to ale nevadí,
neztěžuje si,
na samotu nemyslí.

---