Báseň prokletého vnuka

Tohle sem napsal bábince na omluvu, kterou dík bohu přijala :-)

Tam v opičích horách
žije vznešená dáma,
ta v karetních hrách,
se vyzná od mláda.

Nedávno hrozná věc se stala,
ta dáma se ve mně zklamala.

Já pukl zlostí,
v nevrlosti,
omámen a unaven,
pod nátlakem řečnického roje,
jež valil se valem,
já neudržel jsem pokoje.

Křičel jsem velice:
"Já už budu, JEPICE!"

Sic byla má slova hrubá,
já nemyslel je doslova,
v řeči mládežnické,
ty slova jsou prostinké,
banální,
spíš "lama" jest vulgární.

Pak chtěl jsem jít si po svých,
avšak nezbývalo sil prostých,
pak přede mne se postavilas,
a já po předešlých dnech těžkých byl
slabý a na výběr neměl sil,
nezbývalo než aby povalena bylas.

Nebeská brána zavřela se pro mne,
smutné srdce mi teď pukne,
ať do mne oboří se boží pěst,
jestli tohle je jen zrádná lest.

Já udobření pouhé bych si přál,
výhod já se nenadál,
omluva pouhá z mých úst plyne,
ať alespoň tohle zapíše se do převeliké síně.

---