Konec

Smutek kapká z konců řas, neudržel tíhu v nás.

Osušil jej vánek – hlas, do ticha křičel, zkus to zas.

Ale..kdo ví kdy přijde, řek vítr do vlasů,

kdoví kdy přijde, pusu na pusu,

mám se rač sbalit nechci být za husu…

Kdo ví kdy přijde.. fouk vítr do vlasů

Z kůže stáhnu, půjčený  peřiny,

sednu na postel..ještě dvě vteřiny..

sednu na postel.. ještě dvě vteřiny..