Bílý sníh

Bílý sníh

Bílý sníh na kartě se krásně třpytí,

dřív z toho přátelům bylo na blití.

Jsem králem pohádek,všechno je krásné

a myšlenkou v hlavě si vymýšlím básně.

Sluníčko svítí a květiny voní

a najednou,už zase přichází oni.

Z ulice špinavé,kde všude je dým a hluk,

zděšený,zpocený utíká kluk.

Utíká přes lidi a něco křičí,

nikdo si ho nevšímá,nikdo ho neslyší.

Kluk náhle zastaví,že by měl rýmu?

Koukne se do dály…vidí tmu,ale to není z městského dýmu.

V naprostém klidu,konečně leží,

bez dechu v podzemí na hrobku,bílý sníh sněží!