Nelaskavá láska u jiných......

Když schází láska pro druhé ......

Podzimní sluníčko vysílalo do krajiny paprsky s posledními zbytky energie. Měly dobarvit listy na stromech, prohřát karmínové květy jiřin a rozvinout poslední poupata chryzantém.

Před rodinným domkem se zahrádkou zastavil stříbrný Peugeot. Vystoupila z něj žena vyšší postavy v elegantním kostýmku. Upravený účes a nalíčený obličej nenechával nikoho na pochybách, že dbá o svůj dokonalý zevnějšek. Z kufru auta namáhavě vytáhla dvě napěchované tašky.

„Andrejko, kde jsi? Pojď mi pomoct s nákupem,“ volala hlasitě od branky. Ze dveří vyběhla asi osmiletá holčička. Poslušně uchopila nabízenou kabelu a smýkala ji ke schodům.

„Co bylo ve škole?“ zeptala se matka na uvítanou.

„Dobrý,“ hlesla dívenka a sklopila oči k obsahu břemena, které sotva vlekla.

„Jak dobrý? Snad jsi nedostala trojku?“

Ne, mami,“ vysoukala zadýchaně Andrea. S ulehčením postavila tašku v kuchyni  a oddaně zůstala stát u stolu. Matka také odložila svůj náklad a začala se převlékat do domácího oblečení.

„No, a co ten diktát, psali jste ho?“ dotírala dál na dceru. Holčička znejistěla. Sklopila oči, několikrát přešlápla a bázlivě špitla: „Jo, psali.“

„No a? Mluv, prosím, tě. Leze to z tebe,  jak z chlupaté deky,“ vypálila nervózně máma.  „Tak ukaž, jakou známku jsi dostala!“

„Dvojku, mami, udělala jsem jenom jednu chybu......“ Hlas se jí zachvěl. Strach roztřásl útlé tělo. Pomalu vytáhla z aktovky sešit  a nalistovala stránku s diktátem. Pak bojácně pohlédla do napěněného obličeje matky.

„Panebože, to nemyslíš vážně, Andreo, vždyť jsme si to včera spolu procvičovaly. A ty uděláš hrubku jak Brno. Vždyť si ve slově „nikdy“ napsala to i obráceně,“ křičela žena zlostně.  Pak už neudržela své nervy na uzdě a lepla dívence pořádný pohlavek. A druhý, třetí a ještě několik..... Světlé vlásky se rozlétly dívence kolem obličeje, oči spustily proud slz a drobná postavička strnula v bojácné křeči.

„Já, já jsem si to spletla,“ vyrážela vzlykavě. „Nikolka Hrubá dostala také dvojku,“ chtěla zmírnit mámino rozčilení.

„Nebul mně tady a neoháněj se druhýma. Co dostala nějaká Nikola mě vůbec nezajímá. Už jsem ti tolikrát, Andreo, říkala, aby ses učila, ať nemusíš jako já sedět celý život v obchodě u kasy. Je to tak těžké pochopit? Vždyť máš všechno, co potřebuješ,“ valila žena vodopád slov na plačící děvče.

A ještě přidala s důrazem další dávku: „Táta se dře na montáži a já si musím také leccos odepřít. Zrovna dnes jsem ti koupila nanukáč, ale zůstane zatím v lednici. Přece si  to chceš opravit, ne? Pak bude odměna.“

Konečně žena skončila s kázáním a odvedla zdrcenou holčičku do koupelny. Odměřeně sledovala, jak si umývá uplakanou tvář. Pak ji hned nasměrovala do dětského pokoje k psacímu stolu. Nejdříve přísným okem projela celou místnost. Když nenašla žádný důvod k pokárání dcery, zadala jí doplňovací cvičení v učebnici.

„Maminko, a můžu jít potom na zahradu, až to napíšu?“ zaprosila nesměle Andrejka.

„To ne, holčičko, za chvíli máš hudebku a pak si budeš chystat věci do školy. Hrát a běhat po zahradě můžeš až v sobotu. Ale jen, když budeš pořádně naučená!“

Děvčátko lehce vzdychlo, ale neodvážilo se odporovat.  Odevzdaně vzalo pero a pustilo se do úkolu.

 

   Žena chvatně odešla do kuchyně. Uvařila si kávu a zapálila si cigaretu. Přes vyfouklý kouř nahlas rozjímala: „Musím být na ni přísná, za chvíli by mně přerůstala přes hlavu.“  Po posledním doušku odložila hrnek do myčky, přidala ještě nádobí od snídaně a uvedla ji do chodu. Pak začala vybalovat nákup. Třídění zásob ji evidentně uklidnilo. Zálibně obhlížela dobroty a vybírala, čím by si zlepšila náladu. Nakonec si rozdělala keksy máčené v čokoládě. Když slupla poslední kousek, vypravila se do koupelny. Pohledem do zrcadla zkontrolovala svou vizáž. „Já teda vypadám,“ vyprskla na svůj protějšek.Pak si začala upravovat své platinové vlasy na skráních. Když uviděla svou ruku v zrcadle, hned se vrhla k toaletní skříňce. Z řady laků vybrala temně rudý a pustila se do šlechtění svých prstů. Na chvíli přestala skoro vnímat okolí------.

 

 

     Andrejka konečně zavřela sešit. Rozhlédla se po místnosti. Ještě, že stačila  všechno uklidit, než se máma vrátila z práce. Nesnášela žádný nepořádek a uměla za něj bolestivě trestat. Kdyby tak věděla, že si dnes ušpinila novou halenku jogurtem, který měla ve škole na svačinu. Teď už leží tajně schovaná v prádelním koši. Raději už půjde do hudebky, aby mámu nenapadlo vyptávat se na ni. Vytáhla flétničku, přehrála si rychle zadané písničky a začala se převlékat.

„ Ukaž, jak vypadáš,“ řekla máma, když jí podávala sešit.

„Obleč si ty nové kalhoty a mikinu, ať paní učitelka vidí, že se umíš upravit.“

Když holčička odcházela z domu, energicky jí připomínala: „Po hodině přijď hned domů, ne aby ses někde toulala.“

 

   Andrejka pečlivě zkontrolovala věci v aktovce. A začala se připravovat ke spánku. Vymydlená, v růžové košilce, stanula v kuchyni, kde matka žehlila prádlo.

„Mami, prosím tě, můžu se podívat na večerníčka?“ hlesla váhavě.

„Dnes ne Andrejko, až si opravíš známku a přineseš jedničku. Znělo to tvrdě, přesto se holčička odhodlala k další otázce: „A přečteš mně aspoň pohádku?“

„Číst umíš už přece sama a knížek máš v pokojíčku dost. Já musím rychle vyžehlit  prádlo. Za chvíli začíná seriál „Křehké vztahy“, tak abych stihla začátek.“

„A můžu si pustit pohádku na kazetě?“ snažila se dcerka obměkčit matku.

„Ach jó,“ vzdychla žena, „přemluvilas mě, ale jen jednu, žádné ponocování. A dobrou noc, já tě pak přijdu zkontrolovat, jestli jsi zhasla.“

Dívenka se smutně loudala k posteli.......

„Byla jednou jedna maminka a ta měla holčičku, která nosila červený čepeček.Tak jí začali říkat Červená Karkulka.........,“ linul se hlas z magnetofonu.

Andrejka poslouchala zachumlaná do peřiny. Tiskla k sobě plyšového medvěda. Jediného věrného společníka ve spánku.

    Kolem se rozhostilo studeno a chlad............

---