Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozdělení národů
Autor
Spvrivs
První lidé byli jednotní a mluvili jedním jazykem - jazykem Ducha. Díky tomu prospívali a byli dohromady velmi silní.
Když Zloduch Ničitel zmátl lidi a odvrátil je od Ducha, oni začali být pyšní. A jelikož byli jednotní a silní, stále více odmítali Ducha za svého stvořitele a dárce tvořivé mysli.
Lidé, tak jako prve Zloduch Ničitel, zatoužili vyrovnat se Duchu. I začali přetvářet svět podle představ svých a představ Zloducha, neboť on jim často radil.
A lidé ve své pýše začali stavět veliké dílo, které by jim připomínalo jejich velikost a to, že se vyrovnají Duchu. A Zloduch měl radost, neboť mu jeho ničitelské dílo dávalo naději, že se bude moci s Duchem měřit a že by mohl zaujmout jeho místo v lidských myslích. (To dílo ale nemuselo být nutně hmotné).
Tu však Duch shlédl na dění a zalitoval nad počínáním hrdých lidí, kteří Mu, svedeni Zloduchem, ničili Jeho dílo. I rozhrnul nebesa a mocnou silou zahřměl (nemuselo to být vyloženě hlasem, mohl použít srážku s jiným kosmickým tělesem nebo jinou katastrofu, ale lidé jeho "řeči" bezpochyby rozuměli): "Proč jste tak sebevědomí a stavíte pomník své pýše?! Cožpak nevíte, že pouze Já ovládám Všechno a stvořil jsem vás?! Ničitel vás zmátl a používá vás pro své ničitelské plány, proto vás rozdělím, aby jeho škody nemohly pokazit mé dílo!!!"
V bouři, kterou hlas Ducha vyvolal, bylo všechno pyšné dílo lidské smeteno z povrchu zemského a lidé byli rozděleni, neboť již nemluvili jedním jazykem a tady ani nebyli jednotní.
Lidé si rozdělili zemi a žili každý po svém. Duch Ničitel jim však neustále dává naději na sjednocení a pokračování v pyšném díle. Zároveň si však nepřeje jejich návrat k Duchu. Proto je mate a vyvolává veliké rozdíly mezi nimi, neboť vnáší zmatek do jejich víry. Také ale podporuje lidskou touhu po jednotě a přetváří ji v touhu po válce.
Lidé si staví Babylónskou věž zejména ve své duši. V dávnověku možná chtěli postavit i skutečnou stavbu, ale to jim nevyšlo. Ona bouře nebyla jenom hněvem Božím. Lidé se především sami rozdělili, neboť pýcha každého z nich byla i pýchou osobní. "Zásah shůry" toto jenom potvrdil.
I v současnosti si lidé staví babylónskou věž ve svých myslích. Začalo to rozvojem racionalismu a osvícenství a pokračuje to dodnes. Navíc se lidstvu rýsuje naděje na sjednocení - v globalizaci - takže lidská pýcha neustále roste. Ale to zákonitě povede k novému pádu a novému rozdělení. A Babylónská věž se začne stavět znova - už potřetí.