Zpěvem proti letargii

Zpěvem proti letargii Enethen Deuron Byla to taková ta chvíle Kdy již nebyla tma, ale vidět ještě nebylo Všechno bylo černobílé A slunce se v stínu kostela za spásu světa modlilo Chodidla zábla a větru to bylo jedno Dál vlezle dotíral mrazivým dechem Kvůli chomáčkům mlhy bylo v dále nedohledno A kalíšky bodláků plnily se tím podzimním echem Rosu v trávě chodidlem jsem setřela Boty dávno odnesla liška do svého doupěte Ptáčata ze stromů padala, já do dlaní je něžně schovala A starostlivě zašeptala, neusněte Vás je tu třeba, vrabčáčkové moji, k rozechvění strunek jara Rozrušení apatie, rozdrnčení života, rozkmitání bytí Jen vy a vaše hrdélka, Mab nezvládne to sama Ať kytky kvetou, tma se schová, ať nám slunce svítí

---