Kanálové U.F.O.

Kanálové U.F.O.

(“Sewer U.F.O.” Story)

Bylo už hodně pozdě v noci, ulice byly prázdné a většina lidí spala, až na jednoho živáčka. Andrew Nicholson se procházel po Darson Street a přemýšlel nad tím, co řekl své dívce, že se ho opustila. Možná to bylo tím, že Elis opustí každého, s kým chodí alespoň dva týdny. A možná by už na to mohl zapomenout, vzhledem k tomu, že už to mezi nimi skončilo před měsícem.

Pouliční osvětlení ho na téhle ulici pořád mátlo, protože vždycky před ním lampa zhasla a když zase poodešel o kus dál, zase se za ním rozsvítila. Řekl si, že si toho nebude všímat a půjde dál. Zašel za další roh, když vtom zpozoroval nějaké barevné blikání v postranní uličce. Chvíli na to civěl, ale po krátké době světla pohasla směrem vzhůru. Andrew si neuměl představit, jak může světlo pohasínat směrem nahoru, a přesto to viděl. Malou chvíli přemýšlel a došel k názoru, že to určitě byly vidiny z toho, jak ho mátly ty lampy a že bude nejlepší se na to vyspat. Obešel pár bloků, přeskočil plot a vešel do svého karavanového příbytku.

Záznamník někdy občas řekne nějakou špatnou zprávu, a tak, když se ráno Andrew probudil, zjistil, že ho vyhodili z práce. Rovnou se zase mohl vrátit do své ne moc měkké postele. Odpoledne vstal a vydal se do ulic. Když se den chýlil ke konci, Andrew se znovu dostal na Darson Street. Hra se světly se opakovala jako předešlý den – světla se zase chovala divně, podruhé už to nemohla být náhoda. Andrew znovu zašel za roh a znovu se podíval do uličky – byly tu ty samé světelné efekty, jako včera! Rychle se tam běžel podívat, ale nic zvláštního se tam již tu noc neodehrávalo, jen tam našel víko odvalené z kanálu.

Na další noc se připravil. Vyšel dřív, aby tam na to mohl schválně počkat. Skryl se za popelnici a pozoroval. Pár minut čekal a najednou z kanalizace vyletěl nějaký přístroj, vypadalo to jako létající talíř, taktak se vešel do kulaté díry od kanálu. Přístroj byl kulatý, vyzařoval z něj mnoho barev. Chvíli levitoval ve vzduchu, pak se vznesl výš a vystoupal po obloze někam do neznáma. Pro Andrewa to bylo nečekané a poněkud vzrušující. Skoro nemohl uvěřit svým očím. Buď to byli mimozemšťani, nebo si tu někdo hrál s létajícím talířem na ovládání. Ale že by s tím letěl do kanálu?

Andrewa moc zajímalo, co to tady dělá, a tak se rozhodl, že to bude sledovat schovaný za popelnicí  každý den. Vždycky se ta talířovitá věc vznesla z kanálu a odletěla pryč. V neděli to ale bylo jiné. Nic se z kanálu nevyjevilo, jen strašný zápach. Kvůli tomu radši odešel. Andrew zpozoroval, že se to děje každou neděli.

Po pár týdnech bdění a sledování kanálu se rozhodl, že zjistí, co že se to vlastně děje. Chvíli před tím, než měla ta věc zase přiletět, vlezl do kanalizačního potrubí a vyčkával. Pak se podíval na boty a nohavice: byly celé potřísněné splašky, ale hned se od nich odvrátil, neboť před sebou uviděl přibližování blikajícího světla. Za okamžik se před ním objevil malý létající talíř, spíš talířek. Ti uvnitř se náhlou zátarasu nenechali zaskočit a hned otevřeli něco jako kabinu. Byli to dva malí zelení sliznatí tvorové. Odporní na pohled, alespoň podle Andrewa.

„Promiňte, ale mohl byste nám, s dovolením, uhnout?“ ozvalo se od nich.

„Vy... vy mluvíte naším jazykem?“ zeptal se Andrew. Poněkud ho to zaskočilo.

„Samozřejmě. Vaše pozemské jazyky jsou primitivní, když je srovnáte s naším jazykem. Většinu z nich už známe. Potřebujete vědět ještě něco? Nemáme moc času.“

„Dobře.“ Andrew se musel rozmyslet, co řekne. „Hmm.. Takže vy jste tady... Teda, chtěl bych vědět, co tady vlastně děláte.“

„Samozřejmě, rádi zodpovíme.“ Ten druhý řekl prvnímu něco nesrozumitelným jazykem a pak pokračoval první: „Jsme tu vlastně pro jídlo. Letíme sem vždycky s mým bratrem najíst se té pochoutky, co je tu v blízkosti pod zemí. Zjistili jsme, že je toho tady velká zásoba, a tak sem létáme.“

„A co to je, to jídlo?“

„No, vy tomu říkáte ropa, nebo tak nějak. Je to pro nás strašně výživné, ale hlavně chutné.“ Při těch slovech se Andrewovi udělalo špatně, ale nedal to na sobě zdát. Musel přeci před cizí rasou udělat dojem.

„Ale už sem nebudeme moci lítat. Náš lid objevil, co tu provádíme a zakázal nám to. Je to vlastně kvůli elektromagnetismu. Vždycky, když je v blízkosti naší lodi nějaké elektrické zařízení, tak to strašně blbne, a to my tu nemůžeme provádět.“ Andrew si vzpomněl na situaci s veřejným osvětlením.

„Aha, tak to chápu.“

„A ještě je tu něco. Jak jsme se probourali k té ropné díře, začala tam postupně natékat ta břečka z této roury, takže se to už nedá polykat. A dnes jsme tu tedy naposledy.“

Andrew se podíval na boty a po kratší úvaze se ještě zeptal: „A proč sem nelétáte v neděle?“

Dva břečkovití tvorové spolu na chvíli hovořili svou žvatlaninou, načež druhý z nich konečně odpověděl: „Jestli myslíte to období, jak jsme tu nebyli, tak to máte tak: taky musíme pracovat, víte? A už na Vás nemáme čas, musíme se už vrátit. Právě nám vypršela smlouva výpůjčky lodi, takže musíme spěchat, abychom neplatili moc velké penále. Sbohem a uhněte, jinak Vámi proletíme.“ Načež Andrew uhnul a šlápl do něčeho, co ne moc hezky plesklo.

„Nashle, tvorové!“

Talíř zavřel kokpit a vyletěl kanálem, jak to udělal vždycky.

Když se Andrew vracel domů, vzpomněl si na slova toho druhého slizouna: ´Taky musíme pracovat´. Druhý den si našel novou práci, a i když tam nepracoval jen jeden den v týdnu, byl spokojený, že nemusí pracovat v neděli.