Sny

Doufání

Oči kouzelné jak stmívající se nebe,
Pohled těch očí mne na těle zebe.
Havraní vlasy, těch dotknout se toužím,
Proč při těch myšlenkách stále se soužím?

Ta linka rtů, co vábí můj zrak,
By dokázala odehnat každičký mrak.
Jen tě spatřit a srdce se mi chvěje,
Vidět tvou tvář, jak se směje.

Ta krása, ty pohyby, ladné tělo,
Ach, co se to se mnou zas dělo?
Jako bych procitla ze snu, co nezačal,
Jako by pode mnou byl opět močál.

Jen se teď propadám do tužeb svých,
Jak jen je opojné slyšet tvůj smích.
Ach jak bych chtěla smět snad jen doufat,
Snad nějakých tužeb si troufat.

Ale ty určitě jiné sny máš,
Jistě si jiné než mne hledáš.
Ale ty myšlenky bloudí v mé hlavě,
I teď, opět, znovu, právě…

Nepřestanou, neodvanou,
Nezarudnou žádnou hanou.
Ty líce,
Chci více…

Polibek na líčko
a jeden na víčko
Pohladit po vláskách, držet tvou tvář
A z tebe line se nesmírná zář…

Co oči nevidí, srdce cítí,
Jak chtěla bych tvou ruku ve své míti.
Ale sny se nestanou pravdivé…

---