Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Shluky bílého prachu

27. 11. 2007
0
1
821
Autor
rewods
Střípky štěstí z oblohy se snáší
Stromoví, paseky i na luky se práší
Krásné třpytivé stříbro za dne probouzí víčka
Když paprsky odráží drobounká sklíčka

Za noci mlčí, klid mu je přítelem
Naslouchá okolí, se skvícím se kostelem
Krása, jenž při dotyku v chladící pláč formu mění
Skapává k zemi, kde hřejivý pocit je zatím jen snění
Co kdysi bylo, není

Úcta v něj mu dává nostiti bělavé šaty
Dá spáti zemi zakrytou povlakem hedvábné vaty
Všude tam, kde teplo přechází v chlad
Sněhové chmýří uhájí vládu, snad

Blištící běloba v krajině kontrastu
Okvětím bledule snesla se na pastvu
Vrcholky stromů v chladivém závoji
Jenž po krutém podzimu rány jim zahojí

Za jasné noci bělavé chmýří pluje vzduchem
Tiše padá až člověku přijde, že nebyl obdařen sluchem
Za svou vznešenost tvrdě platí
Při hřejivém dotyku podobu ztratí

Nač mu je krása, když v srdci má led
Lesklý třpyt štěstí líbezný na pohled
Bez lidských vlastností prázdno má v duši
Nelidské stvoření se z oblohy kruší

1 názor

Miroslawek
28. 11. 2007
Dát tip
ještě že ne zvonky... štěstí (bez přívlastků)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru