Myšlení v nouzi

„Myšlení v nouzi“

Nemůžu myslet, nemůžu se soustředit, kde to jsem v bílé místnosti vepředu zelená nucená barva. Venku je jen bílá mlha, vidím spojení mezi mou myslí a venkovní mlhou, nic rozpoznatelného tam není. Jen obrysy budov a bezvýznamných lidí, však pro současnost nutní. Kde a kdo jsou ti významní na kterých nejistá budoucnost závisí, hledat je nejde projeví se časem. Minulost se zapisuje, přítomnost už není a budoucnost se blíží. Minulost je zapsána je však prává nezkreslená, ovlivní snad přítomné a budoucí činy, kdo zaručí že se nebudou opakovat chyby. Ta budoucnost co se blíží se přenese přes naše hroby. Život je jak velký příběh, který má svůj konec v jednotlivcích a pokračování v potomcích.