Už nevracej se nečekám

Už nevracej se nečekám že ještě něco zbylo z té skládanky všech nadějí co patřily nám kdysi Prázdno se přiblížilo… Proč nejsem schopna pochopit že cestou po níž musíš jít se zcela zřekneš člověka co rád ti poví kým jsi? Bůh spravedlivě rozdělí prý s pokorou co vracíš Jsme jeho děti - ty i já a tak to bude vždycky To není tak že ztrácíš… Jak bezbřehý je žití čas však na tu lásku bez příkras na niž jsme sílu neměli nestačí život lidský Už nemodlím se neklekám si v chrámu na kolena Teď ve svém srdci den co den se léčím z poblouznění Má tolik síly žena… Neříkám že už nechci nic Je něco dál však něco víc /dnes už se toho nelekám/ Jen neříkej že není

---