Tisíc květů

První květ sem našel u cesty.
V hromadě nádherně se blyštících kalichů ,
 v záplavě slunce se zjevil .
Utrhl jsem ho a schoval do kapsy.

Léta jsem hledal tu nejkrásnější květinu,
na skalkách, terasách dávných chrámů,
v překrásných zahradách. Nebyla tu ani tam.
Až ve škvíře parket jsem o  ni zakopl,
Zvedl jsme ji a schoval do kapsy.

Ve svitu lampy na bříze jsem další uviděl
tančil s ní a poprvé k ní přivoněl.
A k těm prvním do kapsy ji schoval.

V hluku dálnice , pod mostem kde ani kapka vody není
tam se krčila a celá smáčená rosou na mě čekala.
otřel jsem ji a schoval do kapsy

Další kalich ve tmě zářil a
hlas orla se ku mě nes.
Svůj herbář vzácných bylin ve své kapse jsem jím rozšířil .

Ve sklenici piva pod stolem se rozevíral,
toužebně se ke mě nakláněl.
A měsícem osvícen,přes plot zrezivělí,
své tělo ke mě přivinul.
Tak jsem jej vysvobodil a schoval do kapsy.

Další jsem uzmul v trávě za garáží,
toužebně čekal na mě.
I jej jsem pozvedl a schoval do kapsy.

Květ co v senu se ukrýval,
ten okusil jsem
a poznal jeho chut´ tak lahodnou
i tento do kapsy mé putoval

V karafě s  vínem se topil a
tak ze dna poháru jsem jej zachránil
a kytici v kapse jím obohatil.

U chodníku se  květinas  plevelem objímala
ji kapkami slz jsem zachránil
a  bezpečí své kapsy nabýdl.

bude to pokračovat...ale až jindy