Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKnihovnice
05. 12. 2007
3
13
1833
Autor
Montrealer
Rád bych to dal do fejetonů, jenže do Vauda mám pořád daleko...
Pan Josef je v léčebně hospitalizován již několik let, je zde ubytován na otevřeném pavilonu pro chronické pacienty, má rád básně a dokonce je sám i zkouší psát. Ke mně do knihovny chodí, kdykoliv sem má přístup, tedy od pondělka do středy. Musím však na něj přece jen trochu dávat pozor. Pan Josef totiž musí často na záchod a já mu jednou v dobré víře půjčila od pacientského WC klíče. Hodil mi je do záchodu a museli jsme okamžitě volat instalatéra, aby klíče zachránil, protože jsem na tom svazku měla i klíče od dalších dveří v knihovně. Od té doby nedostane pan Josef klíče od záchodů do ruky - vždycky musím jít s ním, odemknout, počkat a pak za ním zase zamknout.
Pan Petr ke mně před lety chodil při každé hospitalizaci, půjčoval si vždycky několik knížek a stačil je pokaždé všechny přečíst. Vždycky je v pořádku vracel a proto jsem mu půjčovala více knih najednou - normálně totiž půjčujeme "neprověřeným" pacientům vždy jen jednu knihu.
Jednou byl pan Petr propuštěn z léčebny domů a po mnoho let se u nás neukázal. Asi mu bylo dobře a proto nepotřeboval žádné Bohnice - až jednou... otevřely se dveře, v nich pan Petr, který na mě zdaleka jakoby vyděšeným hlasem volá:
„Kriste pane, vy tady ještě pořád pracujete ?“
„Ano, pane K., já tady pracuji už celých osmnáct let, to byste neřekl, že ?“
Pan Petr byl tedy po dlouhé době znovu hospitalizován v Bohnicích a jelikož mu už bylo po prášcích lépe, začal se zajímat i o okolní život, který pro něj v Bohnicích zjevně tvořily především knihy. Byl opět stejně horlivým čtenářem jako před deseti nebo já nevím kolika lety a přečetl během několikaměsíční hospitalizace slušnou hromádku knih. Pak, těsně před propuštěním, všechny knihy z poslední výpůjčky v pořádku vrátil, ale za čtvrt nebo za půl roku byl u mě v knihovně zas - byl znovu hospitalizován a půjčoval si opět ty samé knížky. Na evidenční kartičky v knihách si totiž poznamenáváme jména pacientů a proto vím, že pan Petr čte knihy opakovaně, několikrát, při každé hospitalizaci, má zkrátka své oblíbené knihy. Abych mu však nekřivdila, máme u nás regál s novými knížkami a s detektivkami a v tomto regálu se pan Petr pokaždé trpělivě přehrabuje v naději, že do naší knihovny přišel nějaký zajímavý přírůstek, nová knížka. Takže měl rád nejen staré, kvalitou prověřené knihy, ale rád si přečetl i něco nového, s odvahou vyzkoušel nějakého nečteného autora.
13 názorů
Varování:
Nevím, co je to fejeton. Jen tuším, že snad krátký text na určité téma, snad i odborného charakteru a že by měl zaujmout svou 'myšlenkovou náplní'. Jako lit. útvar má možná fejeton nějaká pravidla, ale na pravla já se... posledních 25 let moc nesoustřeďuji.
Vracím se k tomuhle textu, protože si vzpomínám, že mě před časem zaujal. Zaujal mě ze dvou důvodů: Je o něčem a má nějaký záměr. Sdělit a řešit; tak to na mě působilo minule.
A teď výhrady:
Nekteré formulace mi připadají hodně strojené: '...velmi zajímavé věci, zejména v souvislosti...' zní jak zpráva z Národního Výboru. (Nevím, proč si myslím, že by z fejetohu měla být cítit osobní zaujatost. Z toho Tvého vlastné cítit je, ale některé věty, jako ta uvedená, ten pocit porušují; slohem navozují spíš dojem nestranného pohledu z povzdálí... kecám :-)
Ty příhody pánů Josefa a Petra (náhoda, se těmi jmény?) by mohly být trochu více 'zahuštěné'. Vynechat ty popisy typu:
...jednoho dne...; ... po mnoha létech...
Ty víš přesně, co chceš sdělit, ale mezi těmi 'bloky hranatých vět' se to občas ztrácí. A už se nezlob, že Ti to takhle kazím.
aleš-novák
21. 01. 2008aleš-novák
06. 12. 2007
Pošlu si avízo, ať to příště najdu. Musím si to přečíst podrobněji, protože mi to něco připomíná. Něco, co... Teď není na čtení vhodná doba. Tak zatím promiň.
přínosem pro mě byl pojem biblioterapie - s tím jsem se nesetkal. pokud bys to chtěl/a pojmout jako povídku, tak prostředí a hlavní postava je fajn - je to zajímavé prostředí, kde hlavní postava pozoruje dění kolem sebe. jen by to chtělo nějaký posun, nebo nějakou zápletku u Petra či Josefa, protože takhle je to spíše vyprávění, takové nemastné neslané. tedy - posun J. či P., nebo samotné knihovnice, projev nemoci J. či P. ve vztahu ke knihám, nebo něco takového. ještě mě napadlo, že mezi zaměstnance psych. léčebny patří i sestry, sanitáři, uklízečky - u nich bych nepředpokládal četbu odborné literatury, to je spíše výsadou lékařů..
Montrealer
05. 12. 2007
no, přijde mi to spíš jako školní slohovka než jako povídka. mnohdy jsou ty věty takové kostrbaté, máš tam 2x po sobě "o nich", slovo "bydlí" nemusí být v uvozovkách, protože on opravdu v léčebně bydlí, i když jako pacient (dá se třeba nahradit slovem ubytován - to není spíše napovídá určité nesvobodné volbě). hlavně ten konec to pro mě poněkud znehodnotil - oznámení, že knihovna není dostatečně zásobena novými tituly, to je fakt podivné...
Zajímavé! O knihovnicích vím ledacos... :-)), o Bohnicích naštěstí mnohem méně...
Taky mám ve své knihovně knížky, které čtu opakovaně, dokonce už se samy otevírají na těch správných stránkách... tvé povídání je zajímavé