Vánoční náboj

Natáhl jsem ruku a podal si ze stolu kolu. Někde pod sebou jsem vyhrabal ovladač a přepnul telku na jiný kanál. Převalil jsem se na bok a gauč pode mnou zaskučel. Horst Fuchs mi tele přenosem vnucuje nějaké baňky, svítící podle nálady majitele. Převratný vynález, který na mém stromku nesmí chybět. No jo, to určitě. Nemusím je mít a stejně tady budu mít tmu. Zhluboka jsem se nalokal koly se santou na etiketě. Říhnul jsem zpět do prostoru nasládlý vzduch a pet láhev jsem hodil někam do tmy za gauč. Vánoce jsou tady. Vánoce jsou tady, koka kolu si vychutnej. Z hrůzou jsem zjistil, že na stole už žádná další není. Ach jo. Budu muset zajít pro nějakou do ledničky. Proč já si ji nikdy  nedonesu více do zásoby? Vyhrabu se z pod deky a posadím se na gauč. Protřu unavený rozespalý obličej a dobelhám se k ledničce. Zírám na osvětlené prázdné přihrádky. Žádná další kola. No to snad ne.

Bože můj, tak už je to všechno konečně tady. Dárky nakoupené, byt vyzdobený, cukroví předčasně snězené. Jsem tou náladou úplně nasáklá. Ach, to není jen nálada, dotknu se kalhotek. Ještě musím zařídit pár maličkostí. Chybí mi svíčky, jablíčka, ještě koupím jmelí a konečně vydechnu a budu si užívat klidu. Ten předvánoční shon je tak vzrušující, to se nedá popsat, co to se mnou dělá, ale když pak zapadnu do křesla a se svou kočičkou na klíně se nechám unášet do světa pohádek, to je snad úplně to nejvíc nejlepší na světě. Za oknem sněhové nadělení a já pěkně v teple očekávám Ježíška. Spokojeně pomlasknu a obleču se do kabátku a hupsnu do chlupatých sněhulí. Odlepím si z čela lístek s napsanými věcmi k nákupu a šoupnu ho do kapsy. Vlastně ho ani nepotřebuji, všechno mám vryté do paměti.

Bože to je kosa, pomyslím si po cestě do krámu. Nechápu všechny ty lidi, co v tomhle počasí lítají jak blázni z obchodu do obchodu. Na nebi sračka, na zemi sračka, všude jen samá sračka. Že se na to všichni nevyserou. Blbnou jak najatí a pak si zapíchnou kosti z ryby do krku, rozbijou pár drahejch baněk, podpálí ubrus od svíček, uroní slzu nad ponožkami nebo trenýrkami a je po všem. A pro tohle všechno se můžou teď přetrhat. Ještě, že alespoň někdo má rozum. Tenisky mám plné špinavého napůl roztátého sněhu. Před obchodem párkrát zadupu do země, ve snaze trochu té sračky ze sebe oklepat. Rychle sehnat kolu a zpět do svého a klidu.

Jmelí mám, svíčky mám, ještě ta jablíčka, ať mám co rozkrajovat. Zajdu ke Kučerům, tam budou mít ještě otevřeno. Alespoň jim popřeji hezké svátky. Přejdu přes cestu a před obchůdkem trošku podupu do země, abych jim tam moc z venku nenanosila. Dveře zacinkají o zvoneček a já pozdravím. Vezmu si košík a zapluji mezi regály najít ovoce.

Sakra, to snad nemyslí vážně? Mají tady poslední dvě láhve koly? Copak bydlíme někde na vesnici nebo co? Podrážděně hodím obě petky do košíku a jdu ještě pro nějaké brambůrky. Hm. Které bych tak vzal? Paprikové, jo. Ty budou fajn. Zkusím nějakou novou značku, co třeba tyhle? Jo vezmu tyhle . . . . . .

. . . . . . . . . . . .Prásk!!!!!!!

„Promiňte, já se moc omlouvám, to jsem nechtěla, opravdu, promiňte!“

„Ženská, to nemůžete koukat před sebe? Podívejte se na ten bordel!“

„Já se opět omlouvám, moc mě to mrzí, nechtěla jsem do vás vrazit, víte, předvánoční shon.“

„No jo, ty zatracené vánoce, ale já to teď budu uklízet, že?“

„Já vám pomohu, nezlobte se na mě, vždyť já to neudělala schválně.“

„Vaše omluvy  ty brambůrky neposbírají zpět do sáčku, radši mi honem pomozte, než si nás všimne  nějakej vedoucí.“

„To je v pořádku, já se s vedoucím znám, všechno mu vysvětlím a nic se nikomu nestane. Navíc, jsou přeci Vánoce, lidi by si měli odpouštět.“

„Prosím vás, ušetřete mě těchhle žvástů, na to já fakt nejsem. Tadyhle si vezmu další brambůrky a vy to vysvětlete, jak chcete. Nashle.“

„Veselé Vánoce.“

„JO. A šťastnej Novej rok! Vám taky.“

Vůl jeden namyšlenej. To se toho stalo. Tak jsem do něj vrazila no, to je toho. Tihle ti protivové. Fakt dokážou člověku zhnusit náladu.

Možná jsem na ni nemusel být tak neurvalý. Zas tak moc se nestalo. K čertu s tím vším, už mi ta samota leze na mozek. Musím uznat, že byla taková pěkná, milá. Ach jo. Asi jsem fakt někdy vůl.

Nasrat na celé Vánoce! Na co já se honím, na co jsem na všechny miloučká, už toho mám po krk, sakra! Venku zima, já se snažím a pak nějakej vůl mi všechno zhnusí.

Možná by bylo fajn takhle trávit Vánoce s někým. Možná bych se mohl ozvat přátelům, třeba by to nebyla taková pruda. Vyjdu ven a nadechnu se chladného vzduchu. Všude kolem na ulici září vánoční výzdoba. Sněží. Měl bych zavolat domů.

U pultu zaplatím za jabka a požádám o láhev vodky.

„Ale copak copak Kristýnko? Plánujete ostřejší večer?“

„Prosím vás starejte se o sebe pane Kučera, já fakt nemám náladu. Co jsem dlužná?“

„Sto třicet dva, panebože, co se vám stalo? Jsou Vánoce a vy máte taková mračna v mysli?“

„Dejte mě s těma svátkama svátek laskavě, ano? Já se na ně můžu vykašlat. Já tady nebudu dělat šaška nikomu. Stejně. Ježíšek teda není víte? Tak co. Dejte mě tu flašku a já jdu.“

Rovnou před obchodem jsem si pořádně přihla a hned se mi trochu ulevilo. Takovej debil jeden nevycválanej tlustej. Kvůli brambůrkům, pche. Jak to může jíst takové hnusy. Asi neví, co je to celulitida. Ach jo. Já mám celulitidu. A jsem sama. Mě je smutno. Přitisknu si hrdlo láhve na rty. Jeden, druhý a třetí lok. Jak málo stačí, aby se to všechno podělalo. Pomalu jdu domů. Jablka vyhodím do kontejneru před vchodem.

 „A vůbec,“ řeknu si ve vchodě nahlas, „ co já bych slavila, vždyť je to šaškárna.“

Nevím proč, ale dostala jsem chuť na brambůrky.