Zavírám oči…

Zavírám své oči.

Na dlouhou chvíli

mě tu nečekejte.

Odlétám…

Rozevřu křídla,

Odrazím se a …

Čert ví, co bude pak.

Skáču do tmy.

Bezhlavě se vrhám

Neznámo kam.

Kde zůstanu? Kam doletím?

Nevím, ale odlétám.

Chci letět pryč,

Daleko od nenávisti,

Lidské bezcitnosti

A šílené zaslepenosti.

Kde jsou ti lidi,

Který jsem měla tolik ráda?

Ztratili se mi?

Nebo už snad také odlétli…

Copak se i oni utápí

ve vlastních hříchách,

problémech, nenávisti

a konzumní společnosti?

Už mě to nebaví!

To jen stres, shon a neklid

Vládne dnešnímu světu.

Kam se poděl všechen klid?

Hledám, co nemohu najít.

Je to klid, pohoda a cit.

Proč vymizel a kam?

Snad jsem jen také zaslepená…

Smutnej konec tohoto světa.

A co dál? Co bude dál?

Lidé se pořád jen kryjí do těl příšer

Bez citů a srdce. Ale proč?

Proto mě nechte odletět.

Nepoutejte mě – i tak uletím.

Nehledejte mě – přesto mě nenajdete.

Odlétám, bez naděje na návrat.