Proč mám pořád takovou smůlu?

Životní smůla

 

Svět na mě posílal déšť,

Krupobití, blesky i sníh.

Však má víra mě nezradila

A opět vyšlo slunce.

 

Život na mě chystal nástrahy

Obtížné i snazší.

Vynaložila jsem svou životní sílu

Abych je překonala. A povedlo se.

 

Svět na mě spouštěl deprese

A srdce se mi ztratilo v tmách.

A teď mi přátelé pomohli

A já se z depresí dostala.

 

Život mi podtrhnul nohy

A padla jsem na kolena.

Ale rodina mi pomohla vstát.

Jejich pomocná ruka mě dostala zpět na nohy.

 

Lidé po mě házeli kamením

Ale já jsem utekla.

Zlé jazyky po mě plivaly lži

Ale já jsem uhnula.

 

Můj mozek zachvátily předtuchy

ale opět zmizely.

Kdosi mi svázal ruce

A já se i přesto vyprostila.

 

Ale pak přišla rána

Životní a osudová.

Dvě kulky, ty drobné kousky olova

Mi prošly hlavou.

 

Ale střelec se mi skrýval.

Kdo to byl?

Proč to udělal?

Jakoby mě zaslepil…

 

Ach PŘÍTELI… !!! ???

---