VÁLKA RYZE SOUKROMÁ

Jdou jako jeden muž
obilnými lány Tvých nahých paží.
Když do chleba zařízne se jejich nůž,
Tobě do srdce ho vráží.

Jdou přes řeky Tvých vlasů,
spálenými městy nepřiznaných vin,
údolím, co táhne se Ti kolem pasu,
opilí jsou vínem divokým.

Jdou po hřebenech ňader bílých,
už z dálky slyšíš jejich zpěv.
Sníh rudne pod kopyty koní jejich,
ó jak sladce, sladce chutná krev.

Jdu s nimi dobýt úrodný Země klín,
a stejně jak oni už přišel jsem o všecko.
Bez ohně teď musím spálit Berlín,
bez boje pak padne Německo!