Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeden za druhým
11. 12. 2007
0
9
614
Autor
Sissi92
Jeden za druhým bezelstně běží,
netuší kolik starostí na nás leží.
Příliš krátké jsou,
nejde se jen brodit tmou.
Po staletí to tak chodí,
ale proč? Ptám se nač?
lidé neví, jeden druhého za nos vodí,
marné nářky, zbytečný pláč.
Jednou však - až zavelí starostolec,
bude jim všem už konec.
A dál přivítá nás archanděl?
Či otevře bránu svou ďábel?
Může člověk mít tak bolest zlou,
aby na věky ukončil cestu svou?
Existuje takový problém bez řešení,
aby sám skončil vše vyděšený?
Ten všudypřítomný a vševědoucí, kde byl?
V bojištích umírali s vypětím sil!?
Když přeslavný Titanic se potopil?!
11. září pilot do mrakodrapu narazil!?
Nemůžeme na něj spoléhat,
přebývá jen v srdcích, snad.
V mém světě jsou lidé bílí i černí,
dodržují pravidla a jsou věrní.
Něco mi říká: "Jen jeden život máš,
tak si ho hlavně važ!"
Jak, ale má to správně být?
My jen chceme dobře se mít.
Denně očišťovat bičem své tělo od hříchu?
Či prostě propadat bujarému smíchu?
Já si přeji čistou mysl,
a nalézt života smysl.
Každý by měl stůj co stůj,
než to skončí najít si ten svůj.
Všechno má svůj rub a líc,
nemůžeme chtít míň ani víc.
Protiklad základ všemu udává,
Jing a jang svět ovládá.
Bolestné nekonečné prázdno cítím,
ve slepé nevědomosti se řítím.
Když už nevím kam se dát,
chci ve svém světě stát.
Zvířata se tu prohánějí,
přináší radost a smutek rozhánějí.
Ale i tady - v klálovství pohody a klidu,
je po častých rozporech vidu.
Každý tu má nepřítele svého,
pouští se do boje zlého.
Spor ve válku přerůstá,
zůstává jen krajina zpustlá.
Jing a Jang nám připomíná,
na světě je jen černá a bílá.
Do údivu začnem upadat,
zdání nás může oklamat.
Ach, vy, pošetilí lidé,
nic není jen černé a bílé.
Jeden za druhým bezelstně běží,
netuší kolik starostí na nás leží.
netuší kolik starostí na nás leží.
Příliš krátké jsou,
nejde se jen brodit tmou.
Po staletí to tak chodí,
ale proč? Ptám se nač?
lidé neví, jeden druhého za nos vodí,
marné nářky, zbytečný pláč.
Jednou však - až zavelí starostolec,
bude jim všem už konec.
A dál přivítá nás archanděl?
Či otevře bránu svou ďábel?
Může člověk mít tak bolest zlou,
aby na věky ukončil cestu svou?
Existuje takový problém bez řešení,
aby sám skončil vše vyděšený?
Ten všudypřítomný a vševědoucí, kde byl?
V bojištích umírali s vypětím sil!?
Když přeslavný Titanic se potopil?!
11. září pilot do mrakodrapu narazil!?
Nemůžeme na něj spoléhat,
přebývá jen v srdcích, snad.
V mém světě jsou lidé bílí i černí,
dodržují pravidla a jsou věrní.
Něco mi říká: "Jen jeden život máš,
tak si ho hlavně važ!"
Jak, ale má to správně být?
My jen chceme dobře se mít.
Denně očišťovat bičem své tělo od hříchu?
Či prostě propadat bujarému smíchu?
Já si přeji čistou mysl,
a nalézt života smysl.
Každý by měl stůj co stůj,
než to skončí najít si ten svůj.
Všechno má svůj rub a líc,
nemůžeme chtít míň ani víc.
Protiklad základ všemu udává,
Jing a jang svět ovládá.
Bolestné nekonečné prázdno cítím,
ve slepé nevědomosti se řítím.
Když už nevím kam se dát,
chci ve svém světě stát.
Zvířata se tu prohánějí,
přináší radost a smutek rozhánějí.
Ale i tady - v klálovství pohody a klidu,
je po častých rozporech vidu.
Každý tu má nepřítele svého,
pouští se do boje zlého.
Spor ve válku přerůstá,
zůstává jen krajina zpustlá.
Jing a Jang nám připomíná,
na světě je jen černá a bílá.
Do údivu začnem upadat,
zdání nás může oklamat.
Ach, vy, pošetilí lidé,
nic není jen černé a bílé.
Jeden za druhým bezelstně běží,
netuší kolik starostí na nás leží.
9 názorů
Kde přesně to vypadá uměle? Původně to nebylo ve verších... To mě napadlo až po tom co jsem napsala úvahu.
Ano ano... to už jsem udělala... dokonce jsem již získala první tip, je to k nevíře=)Snad se nějaké odborné kritiky nakonec dočkám...
Smetiprach
19. 12. 2007
Ale první out v šachu zaznamenal přece už Jára Cimrman;) nezastírám, že jsem sem tohle poslala aj k vůli tomu, že básničky jsou takové čtenější. Když si někdo uvidí tohle a náhodou se mu to nebude zdát tak hrozné, třeba si přečte mou povídku a napíše mi k ní kritiku. To by pak veršování splnilo účel=)
Smetiprach
13. 12. 2007
Děkuji za radu. Já se nehodlám veršováním nějak více zabývat. Nejraději píšu povídky. Tohle byl jen takový pokus. Četba patří k mým oblíbeným činnostem a jakožto šachistka snad mohu s čistým svědomím prohlásit, že přemýšlení je moje hobby. Tudíž tady to může být jenom lepší...