Kachní noční hlídka

                                                                                                    Kachní noční hlídka

   Na krajinu padla tma. Hustá, neproniknutelná, černota dosahující takové konzistence, že by se dala pohodlně krájet a prodávat jako laciný stavební matriál. Hvězdy nevyšly a i měsíc se zcela nečekaně opozdil bez předběžného udání důvodu. Zkrátka nebylo vidět na krok a pokud jste nechali doma baterku, čekala vás velmi krušná cesta domů.

   On však tmu vítal. Těšil se z její přítomnosti a halil se jí jako do peleríny anonymity. Pan XY byl původním povoláním elektrotechnik, v současné době zloděj na volné noze a příležitostný kriminální živel. (A mimochodem, toto jméno mu nebylo přiděleno autorem z cenzurních či jiných pochybných důvodů. On se tak skutečně jmenoval a své rodiče za to střídavě miloval a nenáviděl.)

    Tento čas mu šel vysloveně k duhu a on sám přemýšlel, koho nevědomky uplatil, aby se povedlo takovéhle počasí, Když si domyslel, že to jde dost, ale skutečně dost vysoko nahoru a raději toho nechal. Plně se věnoval svému povolání. Bylo to už dlouho, co jej ke zlodějně dohnaly okolnosti v podobě peněz, dluhů a majetkuchtivé manželky. Proto zanechal klidného a hlavně poctivého života. To byl důvod jeho kriminální kariéry. Občas přemýšlel, že na krátký čas změní aprobaci ze zloděje na mordýře, vyzkouší to na své zákonné družce, a i kdyby se mu to moc nelíbilo, pokus by to byl tak jako tak vysoce přínosný. Jenže zatím se mu do rekvalifikace moc nechtělo, a proto zůstával u krádeží nižšího kalibru, aby jej prezidentské amnestie co nejdříve dostaly ven.

    Kroky po trávníku ztichly a ozvalo se zaskřípění kleští o drát. Několik cvakavých zvuků a už se protahoval úzkou škvírou v poměrně drahém a solidním pletivu nahrazující plot. XY se sám pro sebe usmál, jak rychle se dostal přes hlavní překážku číslo dvě.

   Poté, co si urovnal veškeré nádobíčko zpět do tašky, zapřemýšlel nad pointou bodu jedna, který dvojce zákonitě předchází, měl být už dávno splněn, a na který úspěšně zapomněl. Překážkový běh jeho myšlenkových pochodů přerušilo temné, hrůzné zavrčení. XY se ihned dovtípil, co to znamená bod jedna. V tomto případě monstrózního medvědoidního psa s hubou plnou tesáků, že by záviděla i solidní motorová pila. Masivně slintal a zloděj nasucho polykal. Konečně mu také došlo,  proč si s sebou kromě svačiny přibalil i buřta páchnoucího rohypnolem.

   Bestie se pohnula. Tlapu co tlapu se přibližovala ke zcepenělému zloději. Temné, hrdelní bručení nabíralo na síle. Pan XY byl slušně řečeno v koncích. Přesněji řečeno zády k vysokému plotu. Pes byl ve vzdálenosti, ze které měl zloděj perfektní výhled na tesáky a krví podlité oči. Muž kmital pohledem  ze strany na stranu. Hledal únik, nějaké východisko, nebo aspoň hrábě, kterými by tu bestii umlátil, ale stále víc a víc se jeho očí stáčely přímo před sebe k psisku. Začal rozeznávat i ty nejmenší detaily. Psí známka na obojku plného blyštivých ozdobných ostnů hlásala jméno čokla. Nepochopil, jak někdo s trochou soudnosti může dát stvůře tohoto kalibru jméno Alík. Jakoby mu pes četl myšlenky, vycenil tesáky ještě o něco víc. A skropil trávník pod sebou masivní sprchou slin.

   Opět nasucho polkl a připravil se k boji. Nedá svoji kůži lacino. Zvířecí pud sebezáchovy jej vybičoval k poslednímu odporu před jistým pokousáním. Adrenalin mu proudil žilami, odplavoval bolest a nutil jej soustředit se jen na svého protivníka. Stanuli proti sobě jako gladiátoři v dávném Koloseu. Muž a pes, nejlepší přátelé nyní v boji na život a na smrt.

   Zazněl pomyslný gong a boj započal. XY rychle sáhl do tašky. Vytáhl provoněný kus uzeniny říznutý anestetiky. Ukázal jej psovi a hodil stranou. Se zatajeným dechem počkal, až se pes slintající hlady polkne. Uzeninová jednohubka zmizela v masivním chřtánu jako nic. XY se zatajeným dechem čekal. Srdce mu bušilo v hrudi jako kladivo.

   Alík se otočil. Oči zjihlé, ale stále se v nich odrážela touha zabíjet. Zabíjet pokud nedostane okamžitě další. Zloděj se pohnul. S tímhle nepočítal. Netušil, jakou mají prášky na spaní účinnost. Nepočítal ovšem, že tu bude tato tankoidní bestie. Chyba za kterou se platí. Většinou životem.

   Pes se dal do pohybu. Tlapa míjela tlapu. Tesáky se obnažovaly víc a víc. Sliny opět proudily ven. Uši sklopené dozadu. Dokonalý stroj na zabíjení. Ještě kousek a skočí.

   Sbohem.

   Neskočil. Udělal další krok. Začal masivně funět. Nasával vzduch ohromným čenichem. Zněl u toho jako parní lokomotiva. Začal zpomalovat a XY svitla jiskřička naděje. Konečně se odvážil byť jen doufat, že přežije.

   Další velmi zpomalená krok a váhavé zastavení. Zloděj otevřel druhé oko a bedlivě se na psa podíval. Pohled z očí do očí byl nezapomenutelný. Trval snad věčnost a vše ostatní pro ně přestalo existovat. Muž a pes. Nepřátelé, kteří svedli souboj.

   XY spustil obočí. Rty mu pokřivil zlomyslný úšklebek. Pes funěl čím dál rychleji.

   A pak se prostě svalil na trávník. Zem zaduněla při dopadu desítek kilo psího masa. Dál se nepohnul. A vlastně kromě masivního funění ani nejevil žádné další známky života.

   Zloděj si oddechl. Opět přežil. Opět si dokázal svůj um. Znovu stanul na drobném piedestalu vítězství. Euforie byla povznášející. Ale krátká, neboť byl teprve na začátku svého plánu a mnoho položek ne pomyslném seznamu čekalo na odškrtnutí. Sebral tedy své nádobíčko a pustil se znovu do práce.

   Zbytek zahrady zvládl rychle. Černé oblečení skvěle splývalo s prostředí. Nenašel žádné skryté pasti, alarmy ani jiné hi-tech vymoženosti, které si klasické domácnosti pořizovali sobě pro radost a zlodějům pro pláč. Tady zřejmě spoléhali na přírodní strážení majetku. Jejich chyba.

   Dostal se až ke dveřím do útrob domu. Z tašky vytáhl paklíč a jemně jej vsunul do klíčové dírky. Přiložil ucho ke dřevu, aby lépe slyšel uspokojivé klapání západek. Začal odemykat. První západku vyhodil velmi snadno.

   Pak se ozvaly kroky. Nezpanikařil. Na dlaních mu vyrazil studený pot. Tiše se nosem nadechl a pokračoval. Druhá západka a další krok o pořádný kus blíže. Jak to mohl stihnout? To není možné! Blesklo zloději hlavou. Srdce mu začalo tlouct až někde v krku frekvencí větší než má sbíječka. Paklíč se mu třásl v prstech, které se snažil silou vůle uklidnit. Třetí západka musela být slyšet na míle. Zlodějův sluch byl předimenzovaný strachem. Nasucho polykal a modlil se ke všemu, co by mu mohlo pomoci. Včetně Moskvy, protože nezapomněl.

   Další krok a nyní již šustění oděvu. Dotyčný se blížil podivnou plíživou chůzí. Tichý a neviditelný jako sama smrt. Už musel být tady! Ještě uder srdce navíc a je tady!

   XY to zabalil. Vyškubl paklíč za zámku, vyskočil na nohy a hotovil se k odchodu. Na psolední chvíli popadl tašku. Podrážky jeho bot se zaryly do trávníku v mocné akceleraci strachem vybičovaných svalů. Lidské tělo se dralo vpřed a rozráželo vzduch před ním. Už si myslel, že uteče.

   Neutekl. Zakopl o vlastní nohu. Zařval a padl na zem. Kroky zněly přímo u něj.

   Byl konec. Sbohem slastná svobodo, ta magická krásko. Vzpomínej na mě v dobrém.

   Už dával ruce za hlavu, aby mu na ně nasadili želízka.

   Káč?

   Chvíli trvalo než si uvědomil, že takhle rozzuřený majitel ani zásahová jednotka policie České republiky neřve. Ve svých myšlenkách dosáhl dokonce do takové dálky, že to vlastně ani není lidský hlas! Překvapeně zvedl hlavu. Velká bílá kachna se na něj zpytavě zahleděla párem žlutých očí. Lehce naklonila hlavu a zopakovala úvodní: „Káč?“

   XY myslel, že se rozbrečí. Při pádu si ošklivě natlouk koleno zlomil paklíč a jen mizerně ignoroval infarkt klepajícím na levé rameno. A když přehlédl od těchto malicherností, zjistil, že se do domu za tučnou kořistí nedostane. Pokud by ovšem nechtěl riskovat přímý kontakt s někým z rodiny natož s rodinnou brokovnicí.

   Celá dvoutýdenní akce a vidina majetku zmizela v propadlišti dějin! A na poklopu stál na svých blanitých nohou bílý opeřenec se žlutým zobákem.

    Zloděj zlostně, ne zlostně, vražedně, ba co víc ďábelsky pohlédl na kachnu. Ta vytušila potíže a o krok ustoupila. XY zavrčel tak děsivým, zabijáckým tónem, že by i to bestiální psisko zbledlo závistí. Nyní nasucho polkla kachna. Blesky ve zlodějových očí ze začaly propalovat do bělostného peří. Zaťal pěsti, až klouby křupaly. Vycenil nažloutlé zuby. A tichost noci jen utvářela oponu ideální pro vraždu. Štíhlý kachní krček přímo vyzýval k pevnému sevření a pomalé rotaci ve směru hodinových ručiček. Těšil se na to. Dnes zabije.

   Neváhal.

   A skočil. Kachna se pokusila uhnout. Věděla, že bojuje o svůj život. Poslední vzepětí sil proti náporu, kterému nebylo možné odolat. Zabij! Zabij! Zabij! Smrt se hnala nocí. Poslední nádech a pak nic.

   Káč?

   Několik bílých pírek se snášelo k zemi. Boj byl rychlý. Jednostranný. Bylo po všem.

   Než prolezl plot, přehodil přes něj šest dřevěných bedýnek a starý pytel jehož obsah výhružně syčel. Noc zase až tak neplodná nebyla. Šest kachních buněk se střelí chovatelům jedna báseň a šestice vykrmených kachen se blíže seznámí se zlodějovým pekáčem&troubou. XY se sám pro sebe usmíval a táhl to všechno k únikovému autu. S neuvěřitelným spokojením nevynechal ani jedinou překážku, do které by s pytlem a jeho obsahem ne nenarazil nebo neuhodil.

   Kachna v pytli už akceptovala jenom jediný životní cíl. Pryč byla  svěží šťavnatá tráva, zrní a šrot. Do dálav zapomnění zmizelo rochnění v rybníčku a sezení ne vejcích. Pro derniéru svého života zvolila roli, že když už nic jiného, tak toho chlapa aspoň bestiálně pokouše. I kdyby si přitom měla vykloubit zobák.