Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředzimní
12. 12. 2007
1
1
833
Autor
Anna_chronica
moje nohy se už téměř
nedotýkají chodníku
- namlouvám si prokřehlé mraky -
a slunce, co nikdy nesvítí shoraproplouvá perleťovými škvírami
mezi prsty
brzy se zakuklímzima už vzdychá za krk
pobledlým stěnám
a s roztouženýma nohamarozhazuje do větru
bělmo svých očí
* * *
když vyjdu ven
pozoruji jak chodníky
stárnou asfaltovými vráskami
pod bezohlednými krokyposmutnělých faunů
* * *
* * *
to až za tmy
našedlé nádechy splynou
v cigaretovém kouři
jazyky narážína cizí patro
bojím se odejít
zatímco všechna objetí
chřadnou pod mými doteky
* * *
nevšimla sis?
můj stín se za mnou zpožďuje
prodlévá v kalužích
a propletených hřbetech rukou
občas se s ním zkouším milovatje něžně šerosladký
hebce se vpíjí
pak se svítánímprochladne
a jen můj kašel rozechvívá stěny pokoje
pak v ranním tichu
smotávám klubko
svých podzimních vlasů
už opadávajímezi bílá stehna
zimních radovánek
* * *
sleduji, jak se svlékáš
za paravanem nevědomosti
snad kdybys vidělakardiogram dnešní noci
přišla bys rozehřátmé prokřehlé oči
alspoň na jedennádech
alespoň na jednuzimu
* * *
* * *