Petřínské opájení

Bylo jasno. Jasněji než kdy jindy. Stylizovaný fanfarón mi zněl v hlavě. 100-leté výročí narození Hoffmanna - "vynálezce" diethylamidu kyseliny lysergové - pracovní název LSD-25. Neberte ty drogy!, neberte ty drogy! nebo se z toho zblázníte! Ale já přece nejsem žádnej stylizovanej fanfarón!

Trip v trávě.. Nalezen! Naslinit prst a... hořko-neidintifikovatelná chuť. Hlt! Nic, další pivko a další dopíjení flašek.

Domů. Hokej. Osobní auto jede po dlažebních kostkách. Houpy houp. Ale co to?! Nehoupe se auto, ale ty kostky. Vlní se jako moře..

Auto naštěstí odjelo.

"A přece Praha!" Tužka papír a ruka píše. Píše ruka a ne mozek. 9:45 konec hokeje. Ruka odloží tužku Mozek neví, co ruka napsala.

Cigareta. Oheň. Kouř. Plíce. Krk. Kouř. Petr! "Nic neviděl.." 

Cesta domů.. přejetej mobil.. Cesta domů. Doma. Pes. Venku se psem..?! Nevím, nepamatuju. Doma. Televize. Spánek. Nic ze spánku...

Ležím v posteli. Venku fouká a prší (sněží...?). Otevřu okno, venku je bezvětří, neprší. Lehnu zpátky, zase prší. Kašlu na to. Pustim hudbu. Finská polka.        V uších rychlá hudba, v hlavě pomalý obrazy..

Žena, ne snad ještě dívka, uprostřed kulatého sálu, kolem ní obdivovatelé mužského pohlaví, nějaké reproduktory, z nich zní ryvhlá Finská polka. Dívka v podprsence a krátké sukni se do té hudby pomalu vlní, jakoby spíš poslouchala něco pomalýho, klidnýho, erotickýho..

Otevřu oči. Ne! Měla jsem je otevřený celou dobu. Sakra. Hrozně dlouho, i když mi to přijde jako chvilka koukám nikam. Nevím, nepamatuju. Poslouchám hudbu. Tipuju, že kolem 2:30 usínám.

Ráno..-kocovina. Škola..-výmaz.