ZAMYŠLENÍ

I když je na světě plno lidí, jedním z nich jsi i ty a ty jsi právě jeho velkou součástí jako všichni ostatní! Občas se od nás očekává, že něco řekneme nebo uděláme a nikdo jiný to za nás říci ani udělat nemůže. To jsou právě ty důležité životní situace, kdy každý člověk musí hrát sám za sebe a nikdo nemůže hrát za něj. Je to životní cesta, po které musíme kráčet sami. Cesta, kterou nám přichystal sám osud. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme, jak se zachováme a co uděláme. Zvolíme-li dobrý tah, hra pokračuje a my jsme šťastní a spokojení, ale jestliže zvolíme špatný tah, potom hra sice pokračuje, ale ne podle našich představ, nýbrž tak, jak to podvědomě nechceme, ale nemáme dostatek sil udělat druhý tah ze strachu, že by mohl být také špatný. Pak přijde krize (slzy, smutek, utěšování ---> mimochodem nikam nevedoucí, co se týká řešení problémů). Po depresi je na čas klid, pak se všechno vrátí a tak je to pořád dokola. Zkrátka záleží jen a jen na nás, jak budeme hrát (v realitě žít), ale abychom toho pak nelitovali, že jsme to neudělali nebo naopak udělali úplně nesprávný tah.

---