Cizinci

Zvláštní pocit sídlí ve mně – jak dva lidé z cizí země bydlíme tu v jednom domě, pijeme a jíme skromně, nežijeme, živoříme, stěží spolu hovoříme, líce, zuby jako v křeči, já s ním mile, on svou řečí říká svoje, však to znáte, mele páté přes deváté a pak večer po desáté srdce moje svírá křeč, s milým není kloudná řeč, neotevře zadní vrátka, neláká k milostným hrátkám, tváří se jak kakabus, mlčky čeká na rámus, nejraděj by na mě pliv nebo hodil do kopřiv. Nezláká mě, nevytočí, čekám, jestli po mně skočí, dál mu zlostí žloutnou oči, láska je mu překážkou, lože hradí přepážkou a dál žije s přetvářkou, jenom zlostně, hloupě čumí, lásce věrné nerozumí, lhát i mlčet nejlíp umí, lásku mění za minci – žijem jak dva cizinci.

---