Jednou žít a stokrát umírat

Odvyknout svým chybám v žití je dost velké umění, když svou lásku k tobě cítím, nic se přece nezmění. Dávals mi svou kdysi zpátky, najednou už nemáš rád, proměnil ses za čas krátký a já toužím umírat. Nenahradí mi tě jiný, jenom s tebou dál chci žít, úděl plný smůly, dřiny, chci svou láskou zastavit. Nemáš zájem, jsi už jiný, netoužíš dál mít mě rád, na mě všechny hážeš viny, znovu toužím umírat. Tak se děje asi posté, čas svou daň si vybírá, u někoho je to prosté – láska v srdci umírá. Nechápeš a nerozumíš, cestu svou si razíš dál, plášť si rychle sbalit umíš a odcházíš jako král. Ať se děje co chce v žití, ať mě máš či nemáš rád, já dál budu lásku, kvítí pěstovat a zalévat. Poroste a vykvete mi, ať je teplo nebo chlad a já budu s láskou v zemi už jen štěstím umírat.

---