hvězda

v miliardách hvězd,

které kolem nás pršely

jako narozeninové konfety

ve zpomaleném záběru,

našla jsem tu tvou

vzduch byl oslnivý až bolely oči,

točila se mi hlava a podlamovala kolena,

ale tys mě držel úplně klidně uprostřed celé té krásy

a bůhví, jestli jsi cítil, jak jsem se třásla.

pod tíhou poznání,

že já, právě já,

jsem schopná vidět tvoji hvězdu,

stačilo by tak málo,

mohla jsem tě poslat do její sladké náruče,

stačilo málo, ale i to mi zabránilo.

cítím tě u sebe v molekulách vůně

v každém záhybu mlhoviny

v prvním, druhém, i třetím měsíčním paprsku,

který hladí moji tvář,

když jsi daleko

nemáme zase tak málo

náš soukromý ohňostroj

duhový sníh praskající pod nohama

jasně stříbrné noci

a světélkující oči

alespoň zatím

nechme hvězdu spát

alespoň zatím

až si ji budeš přát,

máš ji mít