Stačí mi

Čekám, než se rozední
a vyjdu ven, blíž za tebou,
šlapu kostky dlažební,
ruce v kapsách přesto zebou.

Bloumám kol výkladních skříní,
přemýšlím a čas se vleče,
Bůh mění, co člověk míní,
jen voda dál v řece teče.

Ručičky se líně točí,
slunko za mrak zapadlo,
vločky studí do obočí,
pár jich v srdce napadlo,

chlad se do něj tajně vkrádá,
cítím smutek, bídný strach,
ty to víš, že mám tě ráda,
přesto lásce hrozí krach.

Pak tě potkám zpoza rohu,
nemůžu se pomýlit
– moje lásko, díky Bohu
v duši vstoupil věčný klid.

Zadumán jdeš cestou domů,
opustíš ten roh či kout,
přes rameno tašku k tomu,
stačí se jen ohlédnout.

Zahlédněš mě, vyjdeš vstříc
nemusíš mě míti rád,
kdo rozdává, ten má víc,
mně stačí se p o d í v a t.

Vítáš malé překvapení,
radost v očích je nám znát,
čas ti velí, změna není,
snad máš přece trošku rád.

Září na mě modré oči,
jenom víc těch krásných chvil!
– duši hřejí, hlavu točí,
mně stačí, bys p r o m l u v i l.

Slůvek pár přec ke mně letí,
srdce buší, hoří líce,
ručička se vzdálí třetí,
držíme se v elektrice.

Čas zoufale rychle kvačí,
končí příběh – první díl,
když už nic, mně postačí,
kdybys mě jen p o l í b i l.

Říkám to, co srdce cítí,
snad mi umíš prominout,
je to způsob, jak se v žití
dokážeme neminout.

Veršem lásky život zkrásní,
snad se ti to zalíbí
– vyznám ti svou lásku básní,
když mě múza políbí.

Vejdi dál, mám v srdci místo
pro tebe jen, už se těš!
– v srdci lásku, v duši čisto,
mně stačí, když z ů s t a n e š.