Pohádka pro puberťáky - 1.díl - Naše parta

Bylo nebylo...
Ahoj všichni! Já jsem kluk a jmenuju se Rolo. Jsem urostlý, svalnatý, sedmnáctiletý. Moje holka Eduna říká, že se na svět dívám krásnejma hnědejma „vočima“ a směju se na všechny tou nejkrásnější pusou v celý naší galaxii. V pěti letech mé existence se mojí mámě narodila trojčata. Po oznámení zprávy jsem se stal nejšťastnějším pětiletým děckem u nás. Ale po zjištění jmen svých sourozenců jsem si říkal, jakejm „idiotům“ jsem se narodil. „Fotr“ chtěl, aby se ti dva jeho synové jmenovali po něm a strejdovi přezdívaném „Záprdek“.
Otec se jmenuje Květoslav a strejda Kvido. Jediná moje ségra byla tohoto „vytrestání na dětech“ ušetřena. Mamka Kamila jí snad dala pěkný a hlavně normální jméno-Kristýna. Jestli si myslíte, že jsem ňákej vyjímečnej, že můj iniciál není „K“, tak se teda pěkně pletete. Jo, říkají mi Rolo, ale moje pravý jméno je Karel. Taky děs, co? Ale s tím asi nic nenadělám. Bohužel ani nic nezmůžu příjmením. Dodnes mámě vyčítám, že se nejmenuju po ní. Moje celé jméno je Karel Kordel. Je to fakt otřesný, když to zní téměř stejně jako bordel. Na ten účet se mi vysmívali už ve školce, kdy na mě všichni pořvávali: „Vidim Karla Kordelu, jak pospíchá do bordelu...!“ Dodnes mám z toho trauma... Ale pojďme dál.
V patnácti letech jsem se zamiloval. Někomu, teda jen mojí prabábě, se to zdálo až moc brzo, všem ostatním zase moc pozdě. Ale jsem šťastnej. Mám holku a mám ji rád. Jako mají nějaké dvojice „svojí písničku“, my máme „svoje číslo“. Teda je to spíš číslo Eduny. Pětka je její šťastný číslo a má ho i na hrudníku. Někdy mám pocit, že když ke mně běží, aby mi dala pusu, tak běží nejdříve její pětky, teda prsa, pak dlouho nic a pak teprve ona. Ale mně se líbí, i když má tento nedostatek, nebo snad přebytek?
A pak tu jsou kámoši. Můj nej kámoš se jmenuje Petr. Kdyby tohle četl, tak by mě asi zabil. Nenávidí totiž svoje jméno, a tak si nechává říkat Perry. Nechává si tak říkat od svých dvanácti let, ale poprvé, co nám své jmenování oznámil, jsme se svíjeli smíchy. Na to, jak dříve vypadal, to znělo dost drsně. No jenom si to představte. Malej bohatej tlusťoušek, příšerný lenonky na nose, propocený oblečení a po celém ksichtě beďary.
Ale teď je to jeden z nejhezčích kluků ve městě.
Další kámoš, teda spíš jen kluk na kecání, si nechává říkat Marty. Jo, jasně, normálně se jmenuje Martin, ale tohle je prej hustý. Dost lidí mě odsuzuje za to, že ses s ním scházím, ale čistě kamarádsky. On totiž vypadá trochu jinak, no, jak to nejlépe vystihnout, no prostě „houmelesák hadr“. Maximálně jednou za tři měsíce si umyje hlavu, jednou za měsíc vyčistí zuby a oblečení nosí výhradně z popelnic. A hádejte kolik holek na něj letí?! Ani jedna! Vlastně jedna jo. Ale tý je padesát. Marty ji jednou pozdravil a pousmál se, a ona si to vyložila, že ji miluje a je to její pravá láska. Zjistila to v horoskopu a Martyho „lapila do sítí“. Vždycky, když nám vypráví zážitky s tou starou pannou, tak jsme fakt mrtví smíchy, ale mně je jí někdy líto. Chudák si myslí, jak ji miluje a on si z ní dělá jen srandu.
No a pak je tady Fredy. Myslíte, že to je Franta? Ne, to fakt ne. Jeho skutečný jméno je Tadeáš. Fredy si nechává říkat, protože „Fredy Merkury“ je jeho veliký vzor. On je taky homosexuál. Aby uctil jeho památku, tak se přihlásil do SuperStar. Tam mu na precastingu řekli, že umí úplný prd a není vlastně ničím zajímavý. Nejdříve byl fakt smutnej, ale pak uznal, že zpívá opravdu příšerně.
Kromě Eduny je v naší partě ještě jedna holka. Říká si Nela, ale jmenuje se Daniela. Říká, že je to zbytečně dlouhý jméno a Nela stačí.
Tak, a to je celá naše trhlá parta. Shrneme si to. Já, tedy Rolo, Eduna, Perry, Marty, Fredy a Nela.