Hořící motýl

Udeř ji!

Udeřím tě!

Udeř ho!

Udeřím tě!

Sestřelím tě z oblohy jako kosa

Jednou ranou a budeš bos, bosa!

Tvá lebka už nebude bílá, rudá jako krev.

Už slyším ten nelidský řev,

Jako když se žene vojsko obrovské.

Už končí ten čas,

Už čekají cizí armády na hranici i anarchista na stanici.

Hořící životy, shoříš celý až na boty.

Promarnění léta které psalo historii,

Ať žije jejich památka na věky.

Hořící motýl letí oblohou, dělá ani sítě je chytit nemohou,

Letí dál jako by si s námi hrál,

A přitom bere perspektivu mladých životů,

Co byli postaveni do rolí zabijáckých robotů,

Hořící motýl letí oblohou.

Hordy jdou proti sobě, lebky si tříští navzájem,

celý problém zavinil ten o porozumění nezájem.

Vzduchem letí kousek olova, otvor do hlavy,

Z muže mrtvola, ze ženy rázem je vdova.

A z dětí siroty, co nemají ani na boty.

Hořící motýl letí oblohou, lidí jej lapit nemohou.

Letí dál, letí dál do kraje.

V době války zmar jen první housle hraje.

Hořící motýl letí, letí, letí, letí…