Skleněná pohádka...

Těžko tomu vytknout nějaké konkrétno, když je to špatnem doslova prodchnutělé. Na druhé stranoví se je zde mnou pozastaveno poukázáním na určitné prvečno, které by si po doodpadním vyhazovu zbytkostylu mohl autor ponechatět. Přestože zasazeným do znásilněnna rychlorytmu (na rušive polorýmy jako výhledem|popelem nehledě ) jsou některé tvarohyby poněkudlivěk i vynalezavými - např pocitní výsledno byť ze zmíněné důvodace v jednotlivostech chabě působícího druhostrofé či obrazivně zajímací odkvet úsměvu (snadliž i relativně původní). To by bylo ale vše. 5+

Mám smíšené pocity ani nevím jaké.

len tá cestina mi furt robi problem...

líbí se mi to kontrasní stavění výjevů proti sobě: sníh/popel, výhledem/zbořeništěm - stejně tak jsou tam i různě věci spojovány: neměnný/smířený/skleněný,čas modrých ohňů/svatoZÁŘ ovšem celek je jaksi melodramatický, ještě tím, že je v názvu ,,pohádka" (byť zřejmě ironicky) se dostáváme na poměrně úzkou hranu velmi jednoznačně dané výpovědi - ptám se kam mě ta báseň má dostat, co mi má otevřít víc, než nostalgii nad jakousi neměnností, ustrnulostí - byť je toto vybarvováno poměrně zajímavýcmi prostředky, kde je téma té básně, co mi ta báseň chce sdělit, k čemu se soustřeďuje, protože ten jazyk ač je jazykem inteligentního kumštýře (proto jsem se na začátku pokusil poukázat na některé prostředky) - sám o sobě neobstojí, sám o sobě není zas tak hodnotným, ta báseň má ambici být sdělnou celá v kuse a dohromady a já nevím čeho, já nechápu co v důsledku říká a jen mě děsí ta melodramatičnost ve spojení s pohádkou - to je jakási jednoznačná cesta ke kýči - dílo mi v celku přijde neucelený, nejasný, nedotažený (což ho naštěstí před tím kýčem kryje, ten je totiž doslovnější)