Podraz

Připadám si jak človíček malý

s volňáskem - mezi králi.

Jako bych čekala až pro mě přijdou

až mi řeknou, že místo k sezení je volné

a já nemusím již stát…čekat

Z davu teď vyhlížím – hledám Tvou tvář

Slunce jak reflektor … pomáhá pátrat

Cítím se sama leč v davu stojím,

bez tebe má milá neobstojím.

Životem se vláčím,

už tomu je pár let,

s naději na srdci,

že nejde jen trpět.

Zlo zlem se platí

a i tady je řád.

V rovnováhu věřit

a není proč se bát.

Již z dálky Tě poznávám

tvou chůzi

                 tvou tvář

Úsměv však postrádáš či snad jen záchvěv dáš.

Nenápadně po okolí se tvůj zrak rozhlíží,

já chci Tě upoutat a tak se „plížím“.

První krok a pak další když v tom

jak skála něco mi zabrání - jít…

Mé oči planoucí jež mám jen pro Tebe

v úhlu širším byly zchlazeny.

Skloním zrak k zemi,

jak bojovník poražený,

síly nemaje na obraz již spatřený.

Dala jsi naději – semínko malé

že toužíš a doufáš …

Černé myšlenky sedaje

už v niče nevěřím,

slzy v očích

ruce v pěst

zlobu a ublížení skrývaje