komik

„Jednou prosím.“

Čemu se tak blbě směje? Možná mě poznal. Vagon zase naplněný k zešílení nudnými lidmi, kam se podíváte klišé: sluchátka v uších, knihy na klíně, zloději a sexuální obtěžování. Z toho by něco mohlo být, ale spíš jindy. Stanice Kravská ohrada, kdo to kurva takhle pojmenoval stanici metra? To muselo být pěkné hovado nebo nějaký vtipálek. Kurva ty děcka ani slušně vystoupit neumí, smrade, kdybys mi za to stál, dostal bys bombu ty hovado malé. Kde je asi můj Beethoven? Půjčoval jsem ho Markovi, tyjo tahle holka je docela kost, pro tu by mělo cenu zůstat a neodcházet, dával bych jí to do huby že by na to do smrti nezapomněla. Stanice Horalská, uprostřed velkoměsta docela síla, co čumíš ty krávo? Říkáš si o to, vždycky si o to říkáš takhle? Sakra, a zrovna dneska. Je to dobrý pocit, když vás lidi poznávají. Ještě dvě stanice.

„Čau Karle, jdeš pozdě, ale to se zmákne…“

„Jo, jo…“

Vždycky se to zmákne. Ještěže se Jiřina s nějakým líčením moc nesere, to by tak hrálo, abych tam byl zmalovanej jak hovado. Na to jsou experti chlapi z Národního, ti se nechají pokreslit jako kraslilce, dementi, taky podle toho vypadá jejich výkon. Ale nechtěl bych být herec, učit se nějaké cizí bláboly zpaměti, kurva jak to ale bylo, to, čím jsem je chtěl dneska dostat? Jo, už vím, ten vtip s herci jak letí letadlem, to půjde, jen ten závěr, skočí a poláme se a nic se mu nestane, trochu blbý, snad se mi to povede nějak aktualizovat.

„Tady máš sako Karle…“

„Dík, nemáš startku?“

„Jen lakinu.“

„Hmm…seš nóbl vole…“

„Jo, nestydím se za to…“

Debil.

Do prdele tyhle schody mě jednou fakt zabijou. Tak jdem na to… Bože co to ten magor pustil za muziku? Lidi se řehtají ještě jsem neřekl ani půl slova. A do řiti, tady je ta čubka! Tak ty si o to fakt říkáš bejby, no škoda že dneska mám připravený nejlepší číslo, lepší jsem nikdy neměl, ale teď je musím nějak rozehřát.

„Dobrej.“

Nešumí, budou to trotli…

„Víte, letím takhle letadlem s Donutilem, Vetchým a Renčem…“

Co se směješ ty idiote? Dyť jsem ještě ani pořádne nezačal, ale jen se směj…

„…strašně se nudíme…“

…aspoň je nakazíš, ale jak to bylo?

„…a Renč povídá, chlapi, vsaďte se, že skočím z toho letadla a nic se mi nestane, tak se vsadí a Renč skočí a zabije se, tak ostatní letí dál a Vetchý už to nevydrží a říká Donutilovi, vsaď se, že taky skočím a nic se mi nestane, tak se vsadí a Vetchý se samozřejmě zabije…“

No a jak teď do pytle?

„…a Donutil letí sám v letadle a nic se mu nestane…“

Tak tos posral chlape, jsou zticha…ale..co…jo už to jede, už mi tam nějaký borec vzadu letí na pomoc, už se začínají…jó, je to dobré, tak to se chytlo.

„…není nad studený jablkový džus!“

Jo, za půl hodiny, kolik je? Jo, půl pryč, za pů hodiny jsem je myslím dostal do správnýho varu, tak jdem na to finále, to bude pecka!

„Cože jdeš tak pozdě?“

„Ále, musel jsem tam zůstat, představ si, ten komik Karel Trdlík byl dneska fakt úžasnej, nejdřív vytáhnul parádní fór o Donutilovi, že jsem se málem smíchy pochcal, pak asi půl hodiny dával takový vály, že jsem myslel, že mě vodvezou, a pak zničehonic vytáhnul kvér a odbouch se přímo na pódiu…“

„Fakt?“

„Fakt.“

„Tak dobrou…“