talking with forest

Talking with Forest

Nemyslím si že jsem nehezkej... právě naopak, myslím, že jsem sympatickej... , mám pocit, že mě lidi mají rádi, dokonce jednou jeden doktor psychologie o mně prohlásil, že tak si představuje Sociálního pedagoga - možná proto, protože se rád směju,  ale proč častěji tak sám... než s někým...? Možná více co do počtu... než vyjadřit časem...

  Anyway...

Forest Gump... jednou řekl, že je těžké být přítelem....asi jo... ale asi je více věcí těžkých... třeba to, být na chatu, kde je skoro tři stovky lidí...stejného původu jako já.... a prostě tam není žádná... která   by mluvila stejným jazykem nebo i krásnějším....nebo jen tak se zasmála vtipům, které nejsou o sexu... O to víc, by ocenila slova krásy o její kráse..

   Víš Foreste..., pamatuješ? život je jak bonboniera... člověk nikdy neví, jaký bonbon si vybere... docela rád bych s Tebou teď seděl na lavičce, čekal na autobus... a poslouchal Tvůj příběh... asi bych u toho  přemýšlel o sobě, možná kdo z nás to má horší, Ty - věrně milující Jane a já... věčně hledající... Mám, pocit, že ta moje bonboniera je strašně velká... Já vím, že ona někde je...tak co se chce smát vtipům, které mají svou hloubku, ta co chce slyšet že je krásná, ale potřebuje to opsat slovy, které zpomalý dech aby slyšela a neunikla ani hláska... ta, co ji najdu s khihou v ruce... a něžým úsměvem místo pozdravu... ta co bude plynule přecházet z romštiny, do češtiny, pak do angličtiny... a pak do :-) do francouštiny...

    Kolik je Tobě Foreste? 30? 35? Mi je 28... možná nejsme si věkově tak vzdálení... ale Tvou pokoru nikdy nepřekonám... Ty ses dočkal... sice na čas...ale dočkal.... a já mám pocit, že než najdu ten bonbon, ztěšknu...

Ale možná mi do té doby řekneš zase něco, co mně potěší...