Když pláčeš

Slíbila jsi, že budeš žít navždy. Říkala jsi, že tady pro mně vždycky budeš.
Plánovala jsi si celý život. Chtěla jsi toho tolik zažít, chtěla jsi se pořád smát,
chtěla jsi žít. Měla jsi tolik přání a stačilo jen tak málo, aby se všechno zničilo.
Když pláčeš, říkala jsi , mysli na to, jak krásné by bylo se teď smát.
A opravdu myslím na to, jak krásné by bylo se teď smát.
Je těžké se smát. Je těžké chodit ulicemi, do kterých jako by se mnou vcházely
i ztracené vzpomínky. Chodíš za mnou pořád dál.
Vzpomínám jak jsme byli dětmi. Dneska jsem šla álejí, chtěla jsem vidět strom,
do kterého jsme vryli své iniciály. T+T. Jen někdo přeškrtnul plus. Měla jsem
v očích slzy, a tak jsem odtamtud utekla.
Zváštní jak vzácné a dokonalé jsou všechny naše ztracené chvilky. Ztracené
chvilky a momentky na fotkách, které mi tu po tobě zůstaly.
Nakonec nad námi vyhrála. Vysmála se nám do očí, když zaskřípěly kola právě
projíždějícího auta. Zem zkropily slzy.
Chtěla bych ti toho ještě tolik říct, ale nevím, do jaké poštovní schránky bych
vhodila dopis.
Nakonec ti řeknu jen jedinou větu.
Když pláčeš, mysli na to, jak krásné by bylo se teď smát.

---