Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoji milí čtenáři,
Autor
Mioneo
Moji milí čtenáři, úsměv mám na tváři zasmušilý...
My lidé máme právo být jací jsme, ale máme právo být i lepšími a mnohdy toho práva nechceme toliko využít, aby jsme se necítili slabší vlastním poznáním něčeho, co je k nám velice pocitově připoutané. Protože dokážeme-li si přiznat citová pouta k věcem a lidem, dokážeme poznat, že nám chybí mnoho k radosti. Celý svět se na nás valí a žene nás k tomu, abychom byli silní a dokázali se se vším co nejrychleji vyrovnat. Ale my se uvnitř sebe stáváme rozpolcenými osobnostmi, které navenek nemohou ukázat city. Uvnitř nás zase stojíme zamyšleni a mnohdy s kapesníkem utírajíc si slzy, protože se nedokážeme jen tak vyrovnat s věcmi, které jsme nuceni dělat.
Mám za to, že doba, která byla upřímná a radostná, nám nějako mizí za kopce a my s překvapivým smířením necháváme tvrdnout naše duše a srdce zasychající solí slz.
Dojdeme až na okraj, kdy už nebudeme schopni plakat, protože ztráty a radosti absolutně zevšední?... Neustálé vnitřní hádky o to zda je to dobré či špatné, jsou přeci ovlivňovány tím co vidíme, nechceme vlastní úsudky, radí nám přeci vše co se kolem nás děje.
Pak tedy NEČLOVĚČE zahoď pocity a na ruce si navaž provázky a nechej sebou škubat a trhat... nebudeš nic jen radost pro jiné bezcitné...!!!