Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČečna 90.léta:Chlapec a kameraman
Autor
Crawler
inspirováno skutečnými událostmi dle vyprávění pana Štětiny
Mrazivo. Bílo. To je kouř. Je jím prosycen vzduch široko daleko.
Ani vítr ho nerozfoukal. Je ho všude cítit. Člověk se jím až zalyká.
Hrozný hluk. Rány. Jedna za druhou. Zmatek. Bomby. Město.
Zbyly už jen trosky. Z domu zbyla vždy jen jedna zeď.
Pokud měla štěstí…Ulice. Není poznat kudy vedla. Celé město pokrývá koberec z cihel a kamení.
Uprostřed toho všeho dítě. Chlapec. Špinavý. Zaprášené černé vlásky, bílé obočí, prach na řasách…
Zoufalost. Je mu vidět v očích. Strach. Je cítit všude kolem. Nenávist.
Na druhé straně ulice. Muž. Na rameni kameru. Evropský televizní štáb.
Zprávy ze severního Kavkazu. BOMBA záběry!
Dítě na něj upře své černé hluboké oči. Vlévá se mu do nich nová naděje. Rozběhne se.
Směrem k muži s kamerou. Křičí. Z plna hrdla křičí.
Strýčku!!! Strejdo!!! Vezmi si mě! Prosím, VEM si mě k sobě!
Neslyšíte? Co to řve to usoplený dítě? Co chce?
Kameraman couvá…Chlapec k němu vztahuje ruce. Prosí.
Muž krok dozadu. Natáčí. Bomba záběry!
Strýčku!!! Vezmi si mě! Prosím…
Fakt skvělý záběry! Kameraman dotočí poslední záběr usopleného chlapce,
který zůstal na světě sám, protože jeho rodiče a bratr leží pod troskami.
Kameraman se otáčí zády a poslední, co vidí je slza na chlapcově zaprášené tváři…