Vzpomínka H

Je to už dávno,

co Tě znám

a stále chybí to málo

i mnoho nám.

Tebou omámená

jsem zvládla žít.

Stala se ze mě zničená,

co chtěla jen Tebe mít.

Kdysi jsi mi křídla věnoval,

co vynesla mě do nebes.

Krásně ses tehdy zachoval,

ale už po Tobě neštěkne pes...

Díky Ti za tenhle výlet,

lásko má věčná...

Mé jméno je Tvůj úlet,

ta holka užitečná.

Jseš v mé duši zasazen

a já Tě nikdy neztratím,

nechci však, abys byl prosazen,

tak odejdi, prosím!

Nech mě tu opuštěnou

a jdi si po svých.

Nech mě zničenou

z úžasných citů Tvých.

Nechci Tě vnímat,

nechci Tě znát -

s Tebou se věčně prát,

nechci už dál!

Odejdi a vrať, co jsi vzal.

Snad zacelí se rány.

Neříkej, že jsi mě znal

a otevři nové brány.

Silně mi oči slzí,

to nevnímej, prosím.

Utíkej, než si to rozmyslím -

pak Tě už NIKDY nepustím...

05.01.2008

---