Zpověď

Zpověď

            Nenávidím zimní noci. Když celý dům už spí, venku je mráz a já nemohu usnout… Musím bdít a spolu se mnou tu bdí i mé druhé já. Srdce mi tluče příliš rychle, mám strach a je mi nepříjemné horko. Sedím na posteli v přetopené místnosti, nechávám se unášet tikotem hodin a strhnout proudem myšlenek… Jaká vlastně jsem?? Hlásek uvnitř mi našeptává, že nejsem nic víc než jen loreta. Ano, ve tvých rukou si tak opravdu připadám… Zjemněna dotyky tvých hebkých prstů, ale přesto potřísněna černou a zkalenou špínou všedních dnů. Nedotčena láskou a upřímnou něhou. Slyším, jak kdosi uvnitř křičí, že jsem jen lepší nevěstka na zpříjemnění večera. Ale proč?? A pak jedno z mých nesčetných já začne uprostřed noci úpěnlivě volat o pomoc všechny přátele. Píše mým blízkým zprávy, ve kterých žádá o pomoc, ale je moc pozdě… Všichni už dávno spí a neslyší to nešťastné volání. Neslyší, nebo slyšet nechtějí.

            Ale není to vždy jen takhle. Jindy si ve tvém náručí připadám jako v jiném světě. Jsem příliš křehká pro tvé dlaně a ty se bojíš, aby si mi svými doteky neublížil… Šeptáš mi sladká slova, rozdáváš své úsměvy a tvé oči se vpíjí do mých snových představ. Někdy se s tebou cítím jako u brány ráje; stačí vzít za kliku a vstoupit. Ale to se nikdy nestane, protože ani jeden z nás nehodlá odložit štít, jež ho chrání před upřímností a čistým citem; před láskou. Na to v dnešním světě má odvahu jen málokdo… Ani ty, ani já. Snad jen společně. Ale vlastně které mé já? Když jedno ti bezmezně věří, další tě už nechce nechat vstupovat do života, jiné tě bezelstně miluje, jedno z nich tě téměř nenávidí a jiné se zase přiznává, že netuší, co od tebe vlastně chce??

            S trochou fantazie a talentu jde napsat milostný dopis bez lásky. Lze tak napsat i báseň. Ale nedokážu si představit sebevětšího pokrytce, jež by se opovážil políbit křehké dívčí rty, aniž by k ní nechoval alespoň špetku opravdového citu… Prosím, pokus se mě přesvědčit, že ty tím pokrytcem nejsi.

            A necháš-li mě ve tmách,

            posvítím si svým srdcem.         ( Wolker )