Umírání

Hnisám, pod povrchem bobtnám,

Odevzdávám se do rukou lačnícím tmám,

Chroptím, jak se mi ústa plní krví,

Jen jeden čin to takhle zmrví.

Má kůže praská pod tlakem bolesti,

City si vždy cestu ven proklestí.

Mé maso shnilo a kosti trčí ven z těla,

Orgány vyvržené, melodie nesmělá

Tiše hraje, bublá nocí,

To je má krev, rudá, vroucí…

Krev smíchaná se slzami, řev, co trhá uši,

Skrz hruď se mi srdce prodírá a zoufale buší.

Hlava se točí a podvědomí černá,

Odlétla duše moje, děvka nevěrná.

Plazím se blátem a špinavým sněhem,

Tep zpomaluje se zoufalým během

Mých myšlenek a mých nesplněných snů,

Mých krví slepených a posledních dnů…