Intermezzo

Dílem jsme se ocitli blíže sobě, oddílem jsme znovu děleni.

Křídla jsou obrácena k mrakodrapu, s mramorem pročítáme verše.

Nekočící boj mezi hořejším a dolním, jsem mimo a on to vidí. Nemohu žít bez pocitu, že někdy se vše obrátí na smysl významu. Slova jsou mi vzdálená, potřebuju jejich tóny bez významů, bez  pozic.

Vším čím jsou mi, svojí přerozeností ztrácím se v nich bez iluzí.

Vzdám se snů, vílího hávu, racků a křídel z papíru, chtít tomu uvěřit, nebo jen chtít tomu podlehnout.

Jsem na konci, neboť pro každý začátek musí býti konce.

Ještě zítra budu čekat , ....nastane další z mezníků, které nelze obejít

Úzkostí přebytečnou škádlím se k večeru, k ránu musím ještě ulehnout, kdo ví co příjde potom...