DopisTobě aneb chroust, hvězda a já

Po dramatickém boji s internetem jsem konečně zde. Nemám každodenní přístup k netu, ale zjistila jsem, že v současné době se bez internetu nežije. Takže přestávám psát do šuplíku a třeba začínám psát pro někoho:-).

Dopis Tobě aneb chroust, hvězda a já

 

Ani trochu jak prase v žitě,

spíš jak poloviční dítě,

jak ryba, co zdržují ji sítě

a měsíc, co ztrácí na úbytě.

 

Fakt jsem.

 

A skoro se to ani nezdá,

že tamta bílá padající hvězda

mi znovu řekne, že ji nikdo neodevzdá.

Přání prý nesplní, a ať prý nejsem vlezlá.

 

To mi řekla.

 

Jenže ten chroust, co nosím jeho jméno, 

ji zdržel a zařval na ni: " Ženo,

jestli ty nevíš, co máš předurčeno,

tak ti as vyčiním a domluveno."

 

To jí řekl.

 

Ovšem, že ona dávno byla v trapu,

jak těch mých tisíc chlapů,

co ani jeden nestál za půl,

tak s prstem vztyčeným napřáhla jsem tlapu

 

a ukázala na dveře.

 

Chroust neřekl pak už zcela nic,

jen že prý nejsem z Nemanic,

a kdybych poradit nechala si víc,

nemusela bych sama čučet na měsíc.

 

To mi řekl.

 

Jenže to se všem radí, mluví, vysvětluje.

Já poradit též umím ze své sluje,

jen když mě nikdo nekupuje,

tak jsem jak ďábel, co růžky vystrkuje.

 

To jsem mu řekla.

 

No, to však mluvila jsem nazdařbůh,

protože chrousta kamsi dávno odvál vzduch.

Zůstal tu jenom jakýsi nepopsatelný to puch,

jak když se cosi pálí - no ono je to fuk,

 

ale fakt to smrdí.

 

Tak teď tu čekám, že snad ukáže se hvězda,

která se držet bude předsudků a rychle se jich nevzdá,

až bude padat, splní, o čem se mi ani nezdá.

Doufám jen v dobrém, jinak  už i kůže by mi slezla.

 

No kůže ne, ale vlasy určitě.

 

Teď už raděj neobracím hlavu k nebi,

on totiž člověk vážně nikdy neví,

jestli ta smůla někdy nepoleví.

Ono je cekem nepříjemné vlasy nemít.

 

 

Oni fakt vypadaly.

 

Tak na závěr chci dodat, že nejsem prase v žitě,

jsem snad už víc jak poloviční dítě

a ta ryba, co  zdržují ji sítě,

tím pádem ztrácí na úbytě.

 

Tvůj Chroust.

 

---