Vodníkova dcera

Vodníkova dcera

Vodníkova dcera tančí v průsvitném šatě

utkaném z nejjemnější pavučiny spřádané

                             při svitu měsíce.

Vnady její ženské lákají opozdilcův zrak.

Vlas její, lesknoucí se měsíčním svitem a hvězdiček třpytem

i půvabná tvář dcery vodníkovy láká opozdilcův zrak.

Pohyb ladný - soupeřem jen paprsek luny.

Laň, co právě ku pastvě své s dítkem přišla, závidí.

Malý nezbeda tiše našlapuje, kopýtka klade v hustý pažit,

chce blíž, blíže k té spanilosti.

Vodníkova dcera tančí v průsvitném šatě

utkaném z nejjemnější pavučiny noc co noc.

Při zpěvu stromů, chvění kapiček rosy

tančí vodníkova dcera.