Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlue Sunday
13. 01. 2008
1
0
1053
Autor
Stanger
Ležel jsem na pokoji a koukal z okna za kterým ubíhal den. Bylo krásně. Slunce svítilo skrz mraky a foukal mírný vánek. Byl leden, ale nikde nebyl sníh, všude jen bláto. Nebylo co dělat - jako každý víkend na kolejích. Vstal jsem z postele a zasedl k počítači. Nikdo mi nepsal a nebyl nikdo komu bych napsat chtěl. Vrátil jsem se na postel a vrátil se k počítání spár na stropě. Pomalu se začínalo stmívat. Přemýšlel jsem nad tím co mi nedávno napsala kamarádka. Ptala se jestli by jsme nezašli třeba do kina a nezkusili si na pár hodin spolu být, ale ne jako kamarádi. Souhlasil jsem, ale v hlavě jsem měl šílený zmatek, nevěděl jsem jestli je to dobrá volba. Nechtěl jsem ztratit kamarádku. Na druhou stranu se mi vždycky líbila. Netušil jsem co vlastně chci. Nejspíš jsem nad tím moc přemýšlel. Pomalu mě zmáhal spánek. Usnul jsem.
Probudil jsem se poměrně brzy ráno. Nedělní ráno bylo otravné jako ostatně každé ráno. Nechtělo se mi vylézat z postele. Kouzlo víkendů na koleji je v tom, že když něco nechcete, tak to nemusíte dělat. Na rozdíl od domova jsem byl pánem svého času. Dnes jsem měl jít do toho kina. Byl jsem nervózní. Nedokázal jsem myslet na nic jiného. Pořád jsem se nemohl rozhodnout jestli je správné ohrozit přátelství a získat vztah nebo zachovat skvělé kamarádství, ale být dále sám. Zapnul jsem si hudbu. …There's blood in the streets, it's up to my ankles. She came… Doors zněli do lednového jitra a já pořád váhal. …Takes it easy, baby. Take it as it comes… To byla odpověď na moje otázky. Ber to jak to přijde. Tak jsem se rozhodl nechat vše přirozeně plynout. 14. den nového roku se překulil přes poledne. K obědu jsem měl bagetu koupenou na vrátnici a ohřátou v mikrovlnce. Poslední dobou moje nejčastější jídlo. Do menzy jsem nechodil a ušetřené peníze propíjel. Takhle to dělalo spousty lidí. Začal jsem se chystat na rande. Vysprchoval, oholil se a vyčistil si zuby. Odešel jsem.
To odpoledne jsem se nakonec k ničemu neodhodlal a ona také ne asi jsme nemohli na sebe přestat myslet jinak než na kamarády. Jsem srab. Vše jsem jen odkládal a čekal na lepší příležitost a než jsem se rozkoukal stál jsem před kolejemi. Sám. Vítr mi rozfoukával vlasy. Pomalu začínalo sněžit. Vločky se proplétaly temnou nocí a přistávaly na zemi kde tály. Šáhl jsem si do kapsy a nahmátl nějaké drobné. Šel jsem na pivo. Seděl jsem na barové stoličce a upadal do svých myšlenek a sám sebe utěšoval. Zůstala mi skvělá kamarádka a taky vím, že jí nejsem úplně lhostejný. Jak jsem tam tak seděl, tak kolem mě ubíhala noc, stejně jako včera den a já si tak říkal, že život je vlastně krásnej i když jsem ji nepolíbil, tak jsme strávili příjemných pár hodin. Byl jsem opravdu rozhodnutý příští šanci nepromarnit. Bylo mi jasné, že nějaká další šance přijde, protože Bára teď měla na pár měsíců odjet do Řecka na studijní pobyt a až přijede, tak ji zas pozvu na rande a tentokrát váhat nebudu. Tentokrát určitě ne… Už jsem věděl co vlastně chci… Vzpomněl jsem si zase na Doors. …I found my own true love was on a blue Sunday…
Probudil jsem se poměrně brzy ráno. Nedělní ráno bylo otravné jako ostatně každé ráno. Nechtělo se mi vylézat z postele. Kouzlo víkendů na koleji je v tom, že když něco nechcete, tak to nemusíte dělat. Na rozdíl od domova jsem byl pánem svého času. Dnes jsem měl jít do toho kina. Byl jsem nervózní. Nedokázal jsem myslet na nic jiného. Pořád jsem se nemohl rozhodnout jestli je správné ohrozit přátelství a získat vztah nebo zachovat skvělé kamarádství, ale být dále sám. Zapnul jsem si hudbu. …There's blood in the streets, it's up to my ankles. She came… Doors zněli do lednového jitra a já pořád váhal. …Takes it easy, baby. Take it as it comes… To byla odpověď na moje otázky. Ber to jak to přijde. Tak jsem se rozhodl nechat vše přirozeně plynout. 14. den nového roku se překulil přes poledne. K obědu jsem měl bagetu koupenou na vrátnici a ohřátou v mikrovlnce. Poslední dobou moje nejčastější jídlo. Do menzy jsem nechodil a ušetřené peníze propíjel. Takhle to dělalo spousty lidí. Začal jsem se chystat na rande. Vysprchoval, oholil se a vyčistil si zuby. Odešel jsem.
To odpoledne jsem se nakonec k ničemu neodhodlal a ona také ne asi jsme nemohli na sebe přestat myslet jinak než na kamarády. Jsem srab. Vše jsem jen odkládal a čekal na lepší příležitost a než jsem se rozkoukal stál jsem před kolejemi. Sám. Vítr mi rozfoukával vlasy. Pomalu začínalo sněžit. Vločky se proplétaly temnou nocí a přistávaly na zemi kde tály. Šáhl jsem si do kapsy a nahmátl nějaké drobné. Šel jsem na pivo. Seděl jsem na barové stoličce a upadal do svých myšlenek a sám sebe utěšoval. Zůstala mi skvělá kamarádka a taky vím, že jí nejsem úplně lhostejný. Jak jsem tam tak seděl, tak kolem mě ubíhala noc, stejně jako včera den a já si tak říkal, že život je vlastně krásnej i když jsem ji nepolíbil, tak jsme strávili příjemných pár hodin. Byl jsem opravdu rozhodnutý příští šanci nepromarnit. Bylo mi jasné, že nějaká další šance přijde, protože Bára teď měla na pár měsíců odjet do Řecka na studijní pobyt a až přijede, tak ji zas pozvu na rande a tentokrát váhat nebudu. Tentokrát určitě ne… Už jsem věděl co vlastně chci… Vzpomněl jsem si zase na Doors. …I found my own true love was on a blue Sunday…