Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

k dostání v galanteriích

13. 01. 2008
0
0
786
Autor
pett
Dali mi samolepku,
navždylepku.
Že prý jí to takhle více sluší.
Mně.
Mně, která se nesnese s lepidly.
Převážně s těmi nesyntetickými.
Mně.

Potají, v úschovně lžiček, lžic a lží,
sedím.
Já, bezradná zákusková vidlička.
Rozedřené. I nehty. I bříška prstů.
Postupně vymazávaná pravá identita v demagogickém snažení se o smazání té nepravé,
darované.

/poloúsměv\

Mou nálepkovou hmotu nelítostně seškrabuji.
Podle ordinace lékaře jednou, ovšem podle potřeby vždy 2x denně:
> jednou, když nastane samota
> a pak ráno, když se ke mně v noci vkrade a učiní se zvrásněným povrchem mé kůže

působivě

Pozn.: Za oblíbená místa samolepek se považují tkáně mezi výstupky páteře.
V tomto ohledu nejsme konečně žádnou výjimkou.
úsek krční páteře


Neříkám
,

že
to
nebolí
.




jsem totiž suchý zip,
ta neagresivní polovina




8. 1. dvatisíceosm

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru