Pololetí - studenti - vyučující

Pololetí - synonymum stresu pro většinu studentů i vyučujících. Právě v tomto období se nacházíme. Co se nestihlo nebo nechtělo dělat a udělat za půl roku, musí se stihnout teď, během cca 3 týdnů. Předně bych chtěla říct, že toto nemá být ani obhajoba nicnedělajících studentů, ani útok na rozumné kantory. Nemám důvod ani k jednomu ani k druhému, zato mám coby studentka střední školy a dcera z učitelské rodiny možnost posoudit situaci z pohledu obou stran...

Chtěla bych především poděkovat všem profesorům, kteří si jsou vědomi toho, že existují i jiné předměty než jejich a ty si rovněž žádají své právoplatné místo v plánech studentů. Smekám před vyučujícími, kteří - ač sami dohánějí klasifikaci - chápou, že když máme od 7:05 do 15:00 vyučování a pak strávíme více jak hodinu v učebně výpočetní techniky (nikoliv hraním her a chatováním s kamarády, ale zpracováváním ZADANÝCH úkolů), je velmi bezohledné očekávat, že se dokážeme perfektně připravit na dalších 6 předmětů, které nás netrpělivě očekávají další den.

Zatím, co učitelé mají úvazek něco přes 22h/týdně, u nás studentů je počet vyučovaných hodin za stejné období 32. Vyučující učí podstatně méně předmětů než máme my a učí je několik let. Látku znají tedy rozhodně lépe a zdroje aktuálních informací jsou jim známy, mají je ověřené. My máme předmětů15 , látka je pro nás zpravidla nová a hledáním informací z důvěryhodného zdroje na internetu můžeme - v závěru naprosto bez výsledku - strávit třeba celé odpolede.

Chodím spát kolem půlnoci, škola mi začíná v 7:05, nejpozději v 7:55. Tohle se dá relativně v klidu a bez újmy na zdraví zvládat tři dny, týden, možná dva. Ale tři týdny potažmo měsíc, to už je vážně moc. Mnoho škol už má známky uzavřené, my ne. Zítra nás čeká nelehký test, o kterém jsme se dozvěděli dnes. Nedivte se, že leckdo třeba v polovině rezignuje. Dělají to i takoví lidé, jež se půl roku snaží. Snažili by se i teď, možná že právě teď, ale sobecký a leckdy i bezohledný přístup společně s přemrštěnými nároky mnohých učitelů dokáže studium a snahu znechutit. Pokud můžu mluvit za sebe, časem vám začne připadat, že se z tohoto kolotoče nikdy nedostanete, že chvíle klidu nepřijde, že už dál nemůžete, že už nevydržíte vzhůru ani o minutu dýl. Chápete? Začnete cítit beznaděj, sebevědomí klesne někam k nule a máte pocit, že každým dalším testem si ničíte veškeré předchozí výsledky. Poznámky učitelů také neznějí zrovna povzbudivě. Byla jsem svědkem toho, že studentce, která se snaží plnit všechno, jak nejlépe dokáže, vyčetl profesor nedonesený úkol slovy "Slečno, vy jste tady úplně k ničemu! Vy sem chodíte jak do houslí, to tu chcete jen přezimovat?!" Věřte, že tohle dokáže otrávit každého... Paradoxně to řekl kantor, kterého považuji za jednoho z nejlepších.

Ovšem, na druhou stranu chápu nechuť učitelů, kteří vidí u svých studentů naprostý nezájem a snahu nulovou či dokonce nižší. Pravda, je mnoho takových, ale ti se patrně k nějakému úsilí nedonutí ani teď, možná tak na konci roku... Ničí sami sebe, škodí si a otravují život ostatním. Jen nechápu, proč za jejich přístup mají být trestáni ti, jež opravdu pracují na svém vzdělání a budoucnosti...

Vězte, milí vyučující, že s Vámi soucítím, ale notorické ignoranty a provokatéry nedonutí k činnosti ani 50 testů denně a trojnásobek domácích cvičení. To raději nepřijdou do školy, však oni jim to mnozí rodiče ochotně omluví. Ale Vy zbytečně připravujete nepříjemné chvíle sami sobě i nám, kterým na výsledcích záleží...

Nedělám si iluze, že bych těmihle pár řádky změnila přístup mnoha vyučujích či studentů, chtěla jsem je jen touto cestou požádat o trochu, alespoň o minimum, pochopení pro druhou stranu. A vám, studenti a žáci, navíc říkám, že opisováním, podvody a záškoláctvím nezískáte vůbec nic. Školu neděláte ani pro rodiče ani pro učitele, měli byste ji dělat především sami pro sebe..

Je mi líto, jestli jsem někoho obtěžovala či (nedej bůh) dokonce zdržovala. Pokud má slova někdo nepochopil a připadají mu k smíchu nebo trapná, mrzí mne to, ale prosím, je to váš pohled na věc. Najde-li se však alespoň pár lidí, kteří se na okamžik zamysleli a podívali se na věc z jiného úhlu než doposud, jsem ráda a děkuji jim...